Zdá se, že došlo k zajímavému spojení tří naprosto odlišných skupin lidí. Konzervativci, lidé zaměření proti kapitalismu a vědci, kteří si myslí, že jsou chytřejší než ekonomové, se spojili do podivné aliance. Ta tvrdí, že snižování emisí je neslučitelné s růstem reálného produktu. Pravice tento argument používá proto, že chce blokovat jakékoliv kroky motivované snahou o snížení emisí. Části levice se zamlouvá, protože ho lze použít k útoku proti materialistické společnosti zaměřené na zisky. A vědci si ho oblíbili, protože ho využívají k intelektuálnímu imperialismu útočícímu na oblast, která není jejich doménou (ekonomové dělají to samé a jejich výsledky jsou často podobně mizerné).
Mark Buchanan nedávno zveřejnil článek na Bloombergu, kde tvrdí, že „ekonomové jsou slepí vůči limitům růstu“. Jde o standardní argument vědců, včetně toho, že ekonomové o něčem vůbec nepřemýšlejí. Buchanan říká, že není možné, aby něco bylo neustále větší a větší (evidentně se domnívá, že růst znamená právě toto) bez toho, aby se nespotřebovalo víc a víc energie. Rád bych dal příklad, jak si vystačit s menším množstvím energie. Sám o sobě nic neřeší, ale ukazuje, že zdánlivě logické tvrzení o vztahu mezi růstem a energií je ve skutečnosti nesmyslné.
Po roce 2008 došlo k prudkému růstu cen ropy a námořní dopravní společnosti na to reagovaly snížením rychlosti svých lodí. Pomalejší plavba totiž snižuje spotřebu paliva více než proporcionálně. Vztah popisuje graf, který pro lodě různých velikostí ukazuje, jak závisí spotřeba paliva (osa y) na rychlosti plavby:
Co se tedy stane, když klesne rychlost plavby? Během roku převeze jedna loď méně zboží. Celkový objem nákladu lze ale zachovat tím, že se použije více lodí. Tedy tím, že se zaměstná více práce a kapitálu. Pokud se tak stane, produkt se nezmění, spotřeba paliva klesne. Nejde o oběd zadarmo, jen je třeba více jiných vstupů. Všimněme si také toho, že zde nemluvíme o nutnosti implementace nových technologií a dokonce není třeba ani modernějších zařízení.
Kde se tedy bere ten názor, že energie je něčím výjimečným? Podle mého názoru je to hlavně tím, že nepřemýšlíme o konkrétních příkladech. Když čteme úvahy o rostoucí spotřebě energií, narážíme na různá přirovnání o bakteriích a podobně. Nic o přepravě či výrobě. Ale i letmý pohled na ekonomickou aktivitu ukazuje, že můžeme vyrábět více s menší spotřebou energie. A rovnítko bychom navíc neměli dávat ani mezi spotřebu energie a objem emisí.
Škodí Spojeným státům dominantní pozice dolaru ve světové ekonomice?
Spojené státy udržují dlouhodobý obchodní deficit, a to je problém z hlediska dosažení plné zaměstnanosti. Neměli bychom mít politiku silného dolaru, ale dolaru slabého. Tvoří ale jádro tohoto problému fakt, že dolar má ve světě pozici hlavní rezervní měny? Já už dlouho tvrdím, že tento aspekt je přeceňován. Na jednu stranu se nedá tvrdit, že by taková pozice Spojeným státům nějak zvlášť pomáhala. Ale také nejsem přesvědčen o tom, že by pozice dolaru nějak výrazně pomáhala při vysvětlení toho, že dosahujeme zmíněných deficitů. Navíc nejsme jediná země, která má tyto deficity dlouhodobě, což je patrné z grafu (deficity běžných účtů Austrálie, Velké Británie a USA):
Jsou tu faktory, které způsobují, že se nadměrné globální úspory přelévají do USA. Patří mezi ně velké a hluboké finanční trhy, na kterých se pohybuje hodně hráčů. Ti pak vytváří pocit, že Spojené státy jsou únikovým místem poslední instance. Z hlediska celkové ekonomické politiky se nedomnívám, že to vše hraje nějakou významnější roli. Měli bychom se snažit o slabší dolar, ale hovořit v této souvislosti o problémech s mezinárodní pozicí dolaru není nic přínosného.
Zdroj: Blog Paula Krugmana