Hans Werner Sinn ve Financial Times opět napadá Maria Draghiho a ECB (viz Sinn: Pokud ECB nezastaví Merkelová, mohou to udělat občané Německa). V podstatě tvrdí následující (četba jeho argumentů je ale něco neuvěřitelného): ECB po roce 2008 poskytla bankám na periferii eurozóny příliš mnoho likvidity a tím vyvolala boom v utrácení. Pak s pomocí SMP a OMT „snížila sazby, za které si předlužené země mohly půjčit, čímž podpořila další utrácení“. A nakonec prý ECB „plánuje koupit dluh, což by skončilo transferem desítek či stovek miliard eur od daňových poplatníků v eurozóně směrem k věřitelům“. V neposlední řadě pak Sinn tvrdí, že deflace na periferii je nutná k tomu, aby tam došlo k obnovení konkurenceschopnosti!
Jsem v šoku. Začnu u posledního bodu. I kdybychom předpokládali, že konkurenceschopnost je pouze o nákladech, závisí na rozdílu mezi inflací v Německu a na periferii. Deflace na periferii je pak nutná jen proto, že Německo tvrdohlavě odmítá přijmout vyšší inflaci. A nehovoříme o symetrickém problému. Deflace ve vysoce zadlužených ekonomikách zvyšuje reálnou zátěž dluhu a spouští spirálu neustále klesající spotřeby a ještě silnější deflace. Nemohu uvěřit tomu, že ekonom jako Hans Werner Sinn takovou trivialitu nechápe.
Co se týče utrácení, na periferii začalo dlouho před rokem 2008. A je pravděpodobné, že ho vyvolaly hlavně příliš vysoké úspory jádra eurozóny a monetární politika hrála pouze menší roli. A ví vůbec Sinn, co je to věřitel poslední instance? Ví, co to znamená „příliš velké na to, aby padly?“ Kde byl, když vedení eurozóny tvořilo instituce, které nejsou schopny zvládnout ekonomický cyklus? A když zapomnělo na slušný regulační rámec pro banky a finanční instituce?
Ptám se také, zda si Sinn pamatuje, jaká byla situace v létě 2012? Vzpomíná si na úplnou paralýzu evropského vedení, když čelilo spekulativním útokům na dvě velké evropské ekonomiky. Chápe tento ekonom, že pokud by nebylo OMT a „všeho, co je třeba“, nebyly by dnes Španělsko a Itálie v eurozóně? To znamená, že celá měnová unie už by nyní pravděpodobně neexistovala. Možná, že si to všechno uvědomuje a rozhodl se vstoupit do AfD.
Autorem je italský ekonom Francesco Saraceno.
Zdroj: Sparse Thoughts of a Gloomy European Economist