Řada rozvíjejících se (EM) zemí nahromadila velké devizové rezervy. To ale neznamená, že výše těchto rezerv je optimální. Platí to zejména v případě, že bychom zvažovali možnost další finanční krize. Naše analýza se snaží o zhodnocení výše rezerv na základě konzervativního pohledu a jejím cílem je určit, které rozvíjející se ekonomiky by byly velkou finanční krizí skutečně ohroženy.
Náš konzervativní pohled předpokládá, že by v dané zemi došlo k masovému vybírání vkladů z bank, náhlému zastavení přílivu zahraničního kapitálu a zároveň k prudkému propadu exportů. Takový scénář ukazuje, že dostatečné devizové rezervy nemá Venezuela, Jižní Afrika, Turecko, Polsko a Argentina. Jižní Afrika je nejzranitelnější co se týče zastavení toku kapitálu, Venezuela čelí největšímu riziku u runů na banky, Turecko a Polsko by měly problémy s refinancováním.
Popsaný scénář se může zdát extrémní. Nezapomínejme však, že krizi let 2008–2009 doprovázelo několik šoků včetně kolapsu světového obchodu, zastavení toku kapitálu a dokonce i včetně masového vybírání vkladů z bank (Lotyšsko, Island). Pozitivní je, že podle naší analýzy by se s podobnými šoky dokázala vypořádat Indie i Brazílie, Rusko by ho bylo schopno ustát po dva roky.
Graf porovnává výši rezerv s tradičně používanými indikátory jejich adekvátnosti – výší tříměsíčních dovozů, 100% výší krátkodobého dluhu a 20% výší peněžního agregátu M2. Vyznačena je i úroveň rezerv odpovídající pravidlu MMF. Podle něj by rezervy měly pokrývat 30 % krátkodobého dluhu, 10 % portfoliových investic, 5 % peněžní nabídky (M2) a 5 % hodnoty exportů.
Podle měřítka MMF nemá dostatečné rezervy pouze Venezuela. Turecko nesplňuje kritérium založené na krátkodobém dluhu, Jižní Korea kritérium nastavené na 20 % M2. Jižní Afrika a Čína jsou u tohoto měřítka na hranici. Česká republika se u všech kritérií pohybuje v bezpečné oblasti, nejvíce se výši jejích rezerv přibližují tříměsíční dovozy, nejbezpečněji je na tom naopak z pohledu měřítka MMF.
Zdroj: Natixis