Quo Vadis Řecko?

Je rozhodnuto. I třetí kolo prezidentské volby skončilo bez úspěchu, a na poloostrovní zemi čekají předčasné parlamentní volby. Nic nepomohla snaha premiéra Antonia Samarase, který o víkendu volal po zodpovědnosti poslanců a odvrácení „bezdůvodných turbulencí“. Nic nepomohl negativní postoj investorů, kteří dnes v obavách z blížícího se neúspěchu prezidentské volby vzali aténskou burzu prodejním útokem. Situaci nedokázal zvrátit ani mírnější požadavek podpory pouhých 3/5 parlamentu. Řecko svou novou hlavu státu nenašlo a výsledkem budou předčasné parlamentní volby. Právě v nich je pak skryto klíčové riziko…

Předčasné volby by měly na řadu přijít na přelomu ledna a února. Jejich největším favoritem je levicová strana Syriza. Ta už dříve představila část svého programu, který by při zvolení ráda prosadila. Patří mezi ně distribuce jídla, energií a zdravotní péče zdarma všem, kdo to potřebují, či zvýšení minimální mzdy na 750 EUR. Radikální levice tak hodlá zcela obrátit kurz, který v minulých letech Řecko nabralo reformní snahou a utahováním fiskálních opasků. A právě z toho by samotné Řecko mělo mít největší strach.

Případné vítězství Syrizy by totiž znamenalo naprostý odklon od disciplíny, kterou si Řecko získalo zpět důvěru investorů. Jen díky ní (a především ohromné pomoci od „troiky“) dokázala předlužená země srazit výnosy na svých státních dluhopisech do udržitelné úrovně. Bez důvěry investorů se obsluha dluhu, který v letošním roce vyšplhal na 175 % HDP, stane takřka nemožným úkolem. Na řadu pak snadno může přijít vyhlášení defaultního statusu a kolaps celého řeckého státu. V nejhorším případě pak země může ztratit podporu svých věrných věřitelů z „troiky“ (ECB, Evropská komise, MMF). Právě ti totiž přímořský stát výměnou za rozpočtovou disciplínu úzkostlivě chrání. Syrizou avizované odstoupení od dohody však jejich náklonost zcela nevyhnutelně odchýlí. Výsledkem pak může být naprostý kolaps spojený s defaultem a faktický Grexit z eurozóny.

Samozřejmě je na psaní černých scénářů ještě poněkud brzy. Nicméně radikální, a pro mnohé zcela nesmyslné, názory levicové Syrizy je od nynějška třeba začít brát zcela vážně. Právě tato politická formace totiž v květnu vyhrála volby do Evropského parlamentu a její lídr Alexis Tsipras by se klidně mohl stát příštím řeckým premiérem. Lákavé, leč silně populistické, slogany v rámci politického programu mohou totiž snadno přihrát potřebný počet voličů i v blížících se předčasných parlamentních volbách. Pro řecké občany, kteří si těžce zvykají na přísnou fiskální disciplínu ordinovanou současnou vládou (a evropskou politickou špičkou) jsou totiž Syrizou slibované čtrnácté platy, či tvorba nových pracovních míst ve státním sektoru líbeznou hudbou.

A když hudba hraje Řekové rádi tančí. To ostatně prokázali v nedávné minulosti, kdy svěřili vládu do rukou "štědrých politiků", kteří výměnou za politickou podporu neváhali v jejich prospěch využít státní kasy. Zábavná sociální party však s sebou nevyhnutelně nese bolestivou kocovinu. Z té první se za pomoci evropské mocenské špičky země "vylízala". Podruhé už obdobné štěstí mít nemusí...