Návštěva Alexise Tsiprase v Moskvě byla přehlídkou jednoty a bratrství. Položil věnec k hrobu neznámého vojína, promluvil o společném boji proti fašismu, a ujistil, že „Řecko není žádným žebrákem“. Vladimír Putin sdělil, že jeho návštěva „nemohla přijít v lepší dobu“ a předl při tom jako kočka nad miskou smetany. Platnost sankcí uvalených na Rusko vyprší v červnu, a pokud mají být zachovány, musí se na tom shodnout všech 28 zemí unie. Tsipras už naznačil, jaké jsou v této souvislosti jeho postoje: Musí ukončit tuto negativní spirálu.
Pokud by Řecko pokračování sankcí vetovalo, k jeho revoltě by se mohl přidat Viktor Orbán. Jeho země nedávno získala půjčku od Ruska ve výši 10 miliard eur na investice do jaderné energetiky. Opozice tuto dohodu kritizuje jako „nákup politického vlivu“. Z relativně jednotné fronty EU proti ruskému postupu na Ukrajině se tiše stahuje i Slovensko. Brusel by se vypořádal s jedním rebelem, ale pokud jich bude více, moc toho nenadělá.
Evropské věřitelské země varovaly Řecko, aby se nesnažilo stavět Brusel proti Moskvě. Zdá se však, že i ony musí učinit nějaké ústupky, jinak se vše vymkne kontrole. Namísto toho jednají reflexivně, což znamená, že neslyší Tsiprasovy argumenty a požadují, aby si za své spojence vzal zástupce bývalého režimu a ty samé oligarchy, kteří celou zemi dříve plenili. Zástupce Syrizy v parlamentu Costas Lapavitsas k tomu říká: „Snaží se o negování výsledků voleb. Je to otevřený útok na demokratický proces a vyvolá silnou reakci. Kdykoliv se cizí síly pokoušely o podobné změny, vše skončilo úplně opačně.“
Syriza se učí velmi rychle. Myslela si, že bude možné vytvořit jednotnou frontu s Itálií, Španělskem a Portugalskem a doufala i v pomoc francouzských socialistů. Její optimismus byl ale příliš velký. Konzervativní vlády Španělska a Portugalska se naopak staly jejím protivníkem a důvody jsou zřejmé. Tyto vlády spojily svou budoucnost s úspornými opatřeními a čelí tlaku populistů, který by zvýšily ústupky Syrize. Profesor Jacques Sapir z pařížské École des Hautes Études tvrdí, že Syriza se dopustila stejné chyby jako bolševici v roce 1917. Ti snili o tom, že jejich příklad spustí revoluci v Německu. Když se tak nestalo, jejich strategie zkolabovala.
Jeden zástupce řecké vlády mi sdělil, že Atény se v tuto chvíli nesnaží o vážná jednání o půjčkách od Ruska a Číny. Syriza se dívá více dopředu a hledá někoho, kdo by jí mohl pomoci po nevyhnutelném defaultu a nezáleží na tom, zda by proběhl v rámci šílenství v eurozóně či už mimo ni. Rusko nemá dostatek zdrojů na záchranu Řecka. Samo se nachází v hluboké krizi a riskuje, že spadne do stejné stagnace, v jaké se nacházel Sovětský svaz. Ta mu hrozí v případě, že se ceny ropy ustálí kolem 60 dolarů za barel. Putin tak namísto přímé pomoci hovoří o spolupráci v různých oblastech ekonomiky či o společném energetickém projektu. Tak vypadá diplomacie na této úrovni. Klíčové ale bude, zda Rusko začne nakupovat nově vydané řecké dluhopisy.
Zdroj: The Telegraph