Dvě největší ekonomiky světa - čínská a americká - zpomalují. Jestliže v prvním případě jde zřejmě o dlouhodobý strukturální (naplánovaný) proces, tak v tom druhém doufejme jen o přechodnou záležitost.
Dnes oznámený růst čínského HDP za první kvartál ve výši 7 % není samozřejmě žádnou dramatickou zprávou, po které by padaly ve světě burzy. Možná potenciálně horší zprávou je zpomalení čínské průmyslové výroby, která v březnu rostla jen o 5,6 % meziročně. To je nejslabší růst průmyslu v Číně za 25 let. Z takových zpráv jistě nebudou mít radost producenti komodit, neboť Čína je jejich největším trhem. Na druhou stranu, západní ekonomiky a především třeba ta německá, nemusí bít na poplach, neboť maloobchodní tržby v Číně rostou stále dvouciferným tempem.
Silný růst domácí spotřeby je tedy v Číně jasným a vlastně jediným “držákem” růstu stejně tak jako v USA. Včerejší data o amerických maloobchodních tržbách za březen sice dopadla o něco hůře, než se čekalo, avšak pokud se podíváme na to, jak reálná soukromá spotřeba rostla v prvním čtvrtletí, tak vidíme růst vyšší než tři procenta. Bohužel ostatním složkám HDP - především investicím a hlavně zahraničnímu obchodu, se zdaleka tak nedařilo. Americká ekonomika tak bude ráda, pokud v prvním kvartále zaznamená vůbec nějaký (mezikvartální) růst.
Co mají čínská a americká ekonomika společného a co v obou případech zatěžuje jejich výsledky v prvním čtvrtletí? Společným problémem je silný dolar, neboť Čína udržuje pevnou vazbu na americkou měnu, a tak si jako Amerika v posledních měsících “užila” výrazné posílení měnového kurzu. Z toho mají jistě radost domácí spotřebitelé, avšak zahraniční obchod utrpěl šrámy. Ty v prvním kvartále nedokázaly vykompenzovat makroekonomické zisky plynoucí z nižších cen komodit, které by však agregovaně v průběhu celého roku měly převážit.
Jistou, byť slabou útěchou při pohledu na slabší americká a čínská tvrdá data z prvního kvartálu pak může být i to, že tato čísla naráží na relativně vysokou srovnávací základnu danou dobrými výsledky v druhé půlce roku 2014.
Region - forex
Optimismus na středoevropských trzích pokračuje. Včera polský zlotý opět testoval technickou bariéru 4,0 EUR/HUF, která se nicméně ukázala jako pevná a zlotý se do konce seance vrátil zpět k 4,02 EUR/PLN. Také forint krátce posílil pod 296 EUR/HUF (nejsilnější hodnoty od prosince 2013). Daří se stále i koruně, která se včera krátce dostala pod 27,3 EUR/CZK.
Dnes budou v centru pozornosti především události v Polsku. Zasedat bude polská centrální banka, která by podle všeho sazby měnit neměla. Polští centrální bankéři na posledním zasedání dali jasně najevo, že uvolňování měnové politiky skončilo a ještě včera ujišťoval představitel NBP Eugenius Gatnar, že silný zlotý není důvodem ke znepokojení. Otázkou však je, jak se prudké posílení zlotého z posledních týdnů a jeho případný vliv na návrat inflace k cíli líbí členům Výboru pro měnovou politiku v čele s guvernérem Belkou. Určitou pozornost tak bezesporu přitáhne i polská inflace, která se podle našeho názoru zůstává hluboko v záporu.
Dluhopisy
Bezpečným evropským dluhopisů v čele s těmi německými se včera dařilo, což znamenalo zisky i pro české dluhopisy, které až do pěti let byly kotovány se záporným výnosem. Naopak nedařilo se řeckým dluhopisům, neb se na trh vrátily obavy, že vládnoucí Syriza nebude schopna zajistit vnitrostranickou podporu pro případné úspory v řeckém rozpočtu.
Dnes bude nejzajímavější dění v Polsku, neboť zasedá tamní centrální banka. Změna sazeb je vyloučena, avšak zajímavé bude slyšet, jak se guvernér Belka vypořádá s tématem silného zlotého.