Globální záhada nezvěstné inflace

Přibližně třetina poklesu celosvětové inflace je potenciálně nevysvětlitelná a zůstává záhadou, alespoň tuto obavu vyslovil ve včera zveřejněné zprávě vedoucí Evropské devízové strategie Barclays v Londýně Marvin Barth. Centrální banky podle něj již od poloviny roku 2011 opakovaně přecenily inflaci.

Prohlášení hlav centrálních bank neznačí v bitvě s nízkou inflací žádná vítězství, ale ukazují optimismus a víru v to, že rekordně nízké úrokové sazby a skupování dluhopisů budou stačit k navrácení inflace na cílenou úroveň, která ve většině případů odpovídá zhruba 2 %. Mario Draghi tvrdí, že stimul Evropské centrální banky se již ukázal jako fungující. Fed je podle Janet Yellen „přiměřeně sebevědomý“, že dokáže vyhnat spotřebitelské ceny v USA výše. Britská centrální banka věří, že dojde k návratu inflace k jejímu cíli do dvou let. Celosvětově nezvěstná inflace ovšem ohrožuje schopnost Yellenové a spol. zvednout ceny a vyvolává řadu otázek, zda budou tito centrální bankéři kdy schopni prohlásit misi zvyšování inflace za splněnou a ukončit používání snadného stimulu.

Globální chybějící inflace pravděpodobně udrží nervózní nejen centrální banky, měla by i vštípit větší ostražitost účastníkům trhu, kteří se domnívají, že nízká inflace či deflace jsou riziky na ústupu. Barth, mimo jiné bývalý úředník amerického ministerstva zahraničí, zkoumal 27 ekonomik, aby určil, proč spotřebitelské ceny vyjma potravin a energií spadly za posledních deset let až do prosince 2014 o 0,46 procentního bodu v průmyslových zemích a o 0,74 procentního bodu na rozvíjejících se trzích. Potom, co vzal v úvahu tradiční hybatele cen, jako jsou poptávka nebo produktivita, došel k závěru, že 35 % skluzu globální inflace je velmi obtížně vysvětlitelných. Možnými důvody by mohlo být snižování zadluženosti, technologický pokrok, globalizace, stárnutí populací nebo i čínský deflační impuls.

Velká inflační hádanka a inflační očekávání
Ať už je to s nezvěstnou inflací jakkoliv, inflační hádanka je pro centrální banky rozhodně důvodem k obavám o sílu jejich politiky a může je ponechat závislé na faktorech, nad kterými mají menší kontrolu, jako jsou měny nebo komodity. Ještě horší je však varianta, že finanční trhy a veřejnost zanevřou na víru ve schopnost centrálních bank ovlivnit inflaci a to se projeví na inflačních očekáváních v příštích několika letech.

Nezvěstná inflace se však stále může znovu objevit nebo měnová politika může nakonec zabrat, jen bude nutno jí implementovat o něco agresivněji. Například ve Švédsku zavedení negativní úrokové sazby nastartovalo inflační očekávání. V současném prostředí bude podle Bartha Fed se svými protějšky než přikročí ke zvedání úrokových sazeb chtít vidět jasné důkazy udržitelné míry inflace. Pokud se však budou muset tvůrci měnových politik držet svých někdy až nekonvenčních přístupů o něco déle, dodá to přirozeně na trhy více volatility. Z centrálních bankéřů se místo mistrů inflace tak stanou spíše pasivní přihlížející.

Zdroj: BBG