Obnovené přátelství mezi ruským prezidentem Vladimirem Putinem a jeho tureckým protějškem Recepem Tayyipem Erdoganem je zajímavou záležitostí. Putin přesně ví, co od Erdogana chce. A Erdogan, ačkoliv dává najevo svou náklonnost vůči ruskému prezidentovi, jeho přání mu nesplní. Jejich vztahy byly na dobré úrovni až do chvíle, kdy Turecko sestřelilo ruské letadlo, které na krátkou chvíli vletělo nad turecké území. Putin požadoval omluvu, turecký prezident to ale odmítal a vzájemné vztahy se zhoršily na úroveň studené války. Rusko zavedlo proti Turecku sankce a Erdogan, který má na mezinárodní scéně jen velmi málo přátel, nesl celou věc těžce. Nařídil tak svým lidem, aby našli řešení a oni s jedním skutečně přišli.
Turecký deník Hurriyet informoval, že jeden z tureckých vysoce postavených politiků spolu s jedním významným tureckým podnikatelem s vazbami na ruskou ekonomiku dali Rusům najevo, že Erdogan je ochoten ustoupit. Reakce dorazila přes Kazachstán – jeho prezident Nursultan Nazarbajev hovořil s Putinem a poté Turky informoval, že ruský prezident je ochoten přijmout písemnou omluvu. Její znění pak Nazarbajev schválil ještě předtím, než dorazila do Ruska.
Zdá se tedy, že Erdogan se nemusel moc snažit a Putin se spokojil s obecně formulovanou omluvou. Putin byl navíc prvním, kdo tureckému prezidentovi volal po neúspěšném puči v jeho zemi. Na společné konferenci, která se konala před několika dny, nazýval Erdogan Putina drahým přítelem, nicméně jemu se podobné reakce od ruského prezidenta nedostalo. Ten se naopak choval rezervovaně a nejde jen o odraz nedůvěry muže, který od svých věrných vyžaduje plnou oddanost. Putin totiž chtěl dosáhnout konkrétních cílů a Erdogan mu podle všeho nevyhověl.
Turecko se raduje z toho, že do země budou opět přijíždět ruští turisté. Rusko je zase spokojené, protože v Turecku postaví jadernou elektrárnu tak, jak bylo původně plánováno. Vítá také pokrok v oblasti plynovodu Turkish Stream, který by měl přivádět zemní plyn z Ruska přes Turecko do jižní Evropy. Nic z toho ale nebylo Putinovým hlavním cílem. Jeho velká hra se totiž v současné době stále točí kolem Sýrie. Přes Turecko proudí k syrským rebelům zbraně, hotovost a další potřebné vybavení. Rusko ale podporuje syrského prezidenta Bashara Al-Assada. Rebelové sice koalici vládních vojsk a ruských sil pravděpodobně neporazí, jejich bojové úspěchy ale zpochybňují Putinovo tvrzení, že v Sýrii neexistuje žádná alternativa k Assadovi.
Putin během setkání s Erdoganem řekl, že podpora Assada je to samé jako podpora Erdogana proti pučistům, kteří se v Turecku pokusili převzít moc. Zájmy tureckého prezidenta ale prostě s Putinovými cíly nesouzní. Erdogan sice pronáší silná slova proti Západu, ale stále si přeje, aby rebelové proti Assadovi uspěli. A také proti Kurdům, se kterými někteří z nich také bojují. Putina a Erdogana tak spojuje nevraživost vůči Západu, ale tito autoritářští vládci nejsou schopni vytvořit v Sýrii novou alianci, která by v podstatě zničila turecké členství v NATO.
Putin chce, aby Erdogan přestal zásobovat syrské rebely. Toto přání mu jeho turecký protějšek pravděpodobně nesplní. Svému „drahému příteli“ ale může po uvolnění sankcí do Ruska opět posílat rajčata a turecké hotely mohou opět vítat ruské turisty. Pro Erdogana jde o vítanou změnu, protože podle ruských odhadů přišla jeho země kvůli absenci ruských turistů jen během první poloviny tohoto roku o 840 milionů dolarů. Možná tak nebyla náhoda, že setkání Putina a Erdogana proběhlo v řecké místnosti. Proputinovská média ujišťovala, že nešlo o žádný signál, protože téma starobylého Řecka se prolíná celým Konstantinovským palácem. Faktem ovšem zůstává, že vztahy Turecka a Řecka jsou velmi napjaté a Putin byl během rozhovorů chladný a bez úsměvu.
Autorem je Leonid Bershidsky.
Zdroj: Bloomberg