Když Donald Trump vyhrál prezidentské volby, Evropa se z pesimismu vyvolaném brexitem, terorismem, migrací a populismem přesunula přímo do hluboké deprese. O půl roku později se ale role prohodily. Americký prezident je nyní na návštěvě Evropy, je to ale Evropa jiná a změna nálady je skutečně dramatická.
Ke změnám politické nálady dochází hodně rychle a může k tomu opět dojít i v případě Evropy. Nyní ale tento kontinent spojovaný s politickou a ekonomickou stagnací budí pozitivní dojem. Německá ekonomika si vede dobře, ve Frankfurtu se staví mrakodrapy (žádný z nich nenese Trumpovo jméno). K tomu přidejme Madrid a Dublin. Tato města byla donedávna spojována s kolabujícím bankovním systémem a bublinami. Nyní se ale karty otočily, irská ekonomika minulý rok rostla dokonce o 5,2 %. Španělsko si užívá politického klidu a jeho ministr zahraničí Alfonso Dastis Quecedo věří, že předchozích tvrdých deset let zemi nakonec posílilo.
Dastis hovoří i o silnější evropské jednotě, kterou mohl vyvolat brexit. Ten podle něj ukázal, že evropské země mají skutečně společné cíle. Londýnu by se taková role asi nelíbila, ale zdá se, že ten se nyní utápí v politickém chaosu a pochybnostech. Podobné to bývalo v Paříži, ale Francie si nyní užívá ekonomického oživení a nálada v Paříži se celkově lepší. Značně k tomu přispělo zvolení Emmanuela Macrona francouzským prezidentem. Pokud se mu podaří změnit daňový systém a fungování trhu práce a bude schopen vyjít s Němci, mohl by dokonce měnit celou EU k lepšímu. Otazníků tu ale zůstává stále hodně.
Letošní rok se dokonce zdá být pozitivní i pro jinak zatracovaný Brusel. Prezident Evropské komise Jean-Claude Juncker dosáhl řady vítězství a raduje se i z toho, že v Nizozemí a Francii voliči odmítli populisty. Ekonomika EU si vede dobře, i když laťka je v tomto případě nastavena značně nízko. Strukturální problémy samozřejmě stále zůstávají. Stačí se podívat na poslední kolo zápasu s Řeckem, Itálie je stále v chaosu, politická situace v Polsku a Maďarsku vyvolává v Bruselu bolesti hlavy.
V Evropě také tiká demografická bomba, tenze mezi severem a jihem nepolevují a Brusel stále trpí demokratickým deficitem. Jestliže však hovoříme o náladě, pak Trump (a britská premiérka Mayová) vypadají trochu menší než před časem. Evropa naopak nějak vyrostla, což by ještě nedávno bylo považováno za nemožné.
Juncker dohromady s prezidentem Evropské rady Donaldem Tuskem dokonce vytahují ještě jeden trik. Snaží se budit dojem, že 27 členských zemí, které v EU zůstanou po odchodu Velké Británie, se bude společně a usilovně snažit prosadit „evropský“ projekt. Tedy budování svobodné a sjednocené Evropy. Brexit a Trump tak byli sice dříve vnímáni jako tvrdá a možná až fatální rána liberálnímu řádu. Nakonec ovšem může dojít k tomu, že mu prospějí. A současná situace se dá vlastně shrnout jednoduše: Většina problémů, kterým nyní Západ čelí, se pro změnu nenachází na naší straně Atlantiku a dokonce ani Lamanšského průlivu.