Americký ekonom Noah Smith na stránkách Substacku píše o své návštěvě Irska, kde v rámci festivalu Kilkenomics hovořil o americkém hospodářství a politice současného prezidenta USA. Během diskusí se přitom často hovořilo a vtipkovalo o tom, „jak Američané nemají zdravotní péči, jak jsou všichni chudí, jak jsou v USA všude zbraně a násilí a tak dále. Publiku se to líbilo, ale zatímco dříve by podobné hovory vypadaly jako přátelské škádlení, teď působily napjatě a trochu zoufale.“ Smith dodává, že Evropě vtipy a kritika Američanů její problémy stejně nevyřeší.
Ekonom píše: „Evropané mají v tuto chvíli dobrý důvod zlobit se na Spojené státy. Donald Trump omezil americkou pomoc Ukrajině, pomoc pobaltským státům, vyjádřil přátelství a sympatie Rusku. A obecně udělal spoustu věcí, které naznačují, že transatlantická aliance už není tak pevná, jako bývala. Bezdůvodně uvalil cla na Evropu a vyhrožoval mnohem horšími věcmi… A ve srovnání s tím, co dělá Trump, jsou vtipy o americkém zdravotnictví a zbraních jen detailem.“
Zároveň se však podle Smithe tato evropská tendence hovořit o problémech USA „často jeví jako jakýsi způsob, jak se vyhnout konfrontaci s problémy svého regionu tím, že si řeknou, že v USA je to horší.“ Co přitom Evropané nejčastěji tvrdí? Podle ekonoma je seznam následující:
Američané nemají zdravotní péči.
Amerika je chudá, hluboce nerovná země bez záchranné sociální sítě.
Americkou politiku ovládají bohatí plutokraté.
Američané jsou nevzdělaní.
Amerika je plná zbraní a násilí.
„Jeden problém s tímto seznamem je, že většina z něj není pravdivá. Některé z těchto problémů byly vždy zveličovány a mnohé z nich byly od 90. let 20. století účinně řešeny. Větší problém ale představuje fakt, že tato kritika je naprosto bezpředmětná. I kdyby všechny uvedené body byly pravdivé, nesnížilo by to potřebu Evropy řešit své vlastní hluboce zakořeněné problémy,“ tvrdí Smith.
Ekonom pokračuje s tím, že nemá moc smysl srovnávat, „kde je to lepší,“ protože každá země ve světě již má zavedená základní právní a institucionální opatření. Nevolí si tedy, jak začínat od nuly, ale měla by zlepšovat to, s čím v principu začala. Navíc mezi evropským a americkým systémem není tak velký rozdíl. „V obou případech jde v podstatě o kapitalistické ekonomiky s poměrně vysokou úrovní zdanění, silnými sociálními sítěmi a poměrně efektivními veřejnými službami. Mnoho lidí si sice myslí, že USA nemají silnou sociální podporu, ale to je omyl. V tomto měřítku jsou na tom podobně jako Nizozemsko nebo Velká Británie.“
USA mají zase podle ekonoma pověst země, která je mnohem přívětivější k podnikání a kapitalismu než Evropa. Indikátory „ekonomické svobody“ se však v případě Spojených států obvykle dostávají zhruba na stejnou úroveň jako u severoevropských zemí nebo Německa (svá tvrzení Smith dokládá řadou grafů). K tomu pak ekonom píše: „Rozdíly, které existují mezi americkým a evropským systémem, jsou často spíše způsobeny historickou náhodou a závislostí na institucionálním systému než nějakým hlubokým rozdílem v přístupu k řízení a správě ekonomiky.“
Pokračování v zítřejším Víkendáři.