Bankovní radu ČNB čeká příští týden letos už vlastně páté měnově-politické jednání, a tak pomalu začíná i týden povinného mlčení centrálních bankéřů. V mezičase jsme se dozvěděli, že se ekonomice daří o něco lépe, než ČNB předpokládala, nicméně ne díky utrácivým spotřebitelům, ale především díky excelentnímu výkonu exportérů. Inflace sice zaostává za prognózou, nicméně růst mezd, od kterého si centrální banka stále hodně slibuje, nabral na síle. A tak se zdá, že by zvýšení úrokových sazeb bylo logickým krokem, s nímž by ekonomika neměla mít zásadnější problém. Jenže až tak jednoduché to asi nebude.
Měnové podmínky už totiž zpřísňuje sama koruna. Posílila už o více než tři procenta, což v logice centrální banky odpovídá zhruba trojímu zvýšení úrokových sazeb celkem o 75 bodů. Koruně se navíc častá slova o brzkém růstu sazeb opravdu líbí. Posunují ji k novým post-exitovým rekordům a kurz ještě více utahuje měnové podmínky i bez přímé pomoci ČNB. Není to sice až taková restrikce, která by mohla zchladit zejména prudce rostoucí ceny realit, avšak to nelze čekat ani od decentního zvýšení repo sazby. Zvlášť pokud rekordní ceny bytů jdou na vrub silně zaostávající nabídce omezované byrokracií při schvalování nové výstavby. Nakonec už i sama ČNB dala najevo, že se v tomto směru spoléhá na doporučení a zvýšení požadavků na kapitálovou přiměřenost bank spíše než na svoji repo sazbu.
Ekonomika by růst sazeb nepochybně bez problémů ustála, avšak stále existuje dost důvodů proč se zvyšování sazeb nepospíchat. Tím hlavním může být fakt, že zvýšení sazeb by nebylo trhem chápáno jako osamocené symbolické gesto, ale jako počátek nového cyklu utahování měnové politiky, což by zajisté nenechalo korunu chladnou. S ohledem na velkorysou politiku ECB by ČNB jen dále rozevřela úrokový diferenciál a otevřela prostor pro další příliv spekulativního kapitálu. Alibi k vyčkávání by navíc mohla dát ČNB i skutečnost, že současná vyšší inflace je také výslednicí několika faktorů (EET, PHM), jejichž vliv začne brzy odeznívat. Takže příští týden bychom mohli z ČNB slyšet spokojenost s ekonomickým vývojem, vidět pozvednuté obočí při slovech o cenách nemovitostí a cítit lehkou nervozitu z koruny. Nakonec o kurzu koruny byla měnová politika po většinu času už před intervencemi, takže vlastně nic nového.
TRHY
CZK a dluhopisy
S nízkou volatilitou koruna včera setrvávala těsně pod hranicí 26,20 EUR/CZK. Dobývání nových post-exitových maxim se tak na chvíli přerušilo díky vybírání zisků a zřejmě i slovům viceguvernéra Tomšíka, který připustil odklad zvyšování úrokových sazeb. Tedy, že na místo třetího kvartálu by k němu mohlo dojít až koncem roku. Jeho komentář navíc vyzníval ve stylu „raději později, nežli dříve“, což zapadá i do našeho scénáře, který stojí na předpokladu „raději ještě později“ – tedy nejlépe (a nejdříve) až v roce 2018.
EURUSD + zahraniční FX
Včera William Dudley pronesl několik pozitivních poznámek k ekonomice, která podle něj má před sebou ještě dlouhou dobu expanze. Dudleyho poznámky byly tím, co poslalo americké výnosy výš a dopad byl znát také na dolaru, který odpoledne začal posilovat na hlavních párech.
Představení amerických centrálních bankéřů bude pokračovat i dnes, kdy vystoupí celkem čtyři. Trh by již měl být trochu více ve střehu, neboť pokud bude pokračovat jestřábí rétorika podobná té včerejší, tak by tím Fed mohl začít vysílat signál, že zahájení kvantitativního utahování se může rychle blížit.
Forint by měl být poněkud více ve střehu, neboť dnes zasedá MNB a zřejmě spustí další kolo nestandardních opatření, která patrně zvýší likviditu na měnovém trhu, neboť centrální banka zřejmě ještě více omezí přístup bank do depozitní facility na 3M (dosud považovaná za hlavní úrokový instrument MNB).
Ropa
Cena ropy se stále drží v blízkosti 47 USD/barel, tedy na dohled od sedmiměsíčních minim. Ropě neprospívají zprávy o skladování na moři ani o tom, že produkce ropy v Libyi údajně vzrostla na 900 tisíc barelů denně, což je nejvíce od roku 2013.