Se svou rodinou jsem žil dva roky na předměstí Washingtonu, kterému se říká Bethesda. Žijí zde až na výjimky běloši a jde o luxusnější lokalitu, kde jsme strávili spoustu krásných chvil. Z mých dcer se během této doby staly dvě typické Američanky. A když jsme některý den náhodou nejeli do supermarketu, myslely si, že se děje něco špatného. Magnetismus amerického způsobu života je prostě značný, někdy může být otravný, někdy příjemný, otevírá svůj text americký korespondent německého Spiegel online, Veit Medick:
Měli jsme dobré sousedy, s některými jsme se hned spřátelili. Často se říká, že lidské vztahy jsou v USA jen povrchní, ale naše zkušenosti to nepotvrzují. Je ale pravdou, že ulice jsou často prázdné a vyzařuje z nich určitá sterilita. Něco jim chybí. Náš soused Craig tvrdil, že Američané zůstávají stále více sedět doma, protože je to pohodlné a vše lze objednat přes internet. Mají své klimatizace a pobyt uvnitř je tak mnohem příjemnější, než když jsou venku. Z jejich aut se stal druhý domov.
Před časem jsem četl knihu sociologa Barryho Glassnera, který tvrdí, že Američané žijí v kultuře strachu. A namísto toho, aby se z ní vymanili, se potápějí stále hlouběji do paranoi. Hodně jsem o tom přemýšlel. V místě, kde jsem bydlel, jsme se mohli bát tak nanejvýš komárů či automobilových nehod. Celá tato oblast mi ale také připadala jako jedno velké útočiště, kam se lidé chodí schovat.
Strach není ve Spojených státech ničím novým. V této zemi se vždy věřilo, že nějaká apokalypsa už číhá za rohem. Nicméně míra strachu, která ve společnosti postupně vznikla, bere dech. Nemusíte ho hledat dlouho. V obchodech dostanete antibakteriální ubrousky, které použijete jako obranu proti bakteriím na nákupních vozících. Rodiče pečlivě vozí své děti přímo do školy a pak je přímo u ní vyzvedávají. Kolem hřišť jsou drátěné ploty, ve školních třídách jsou alarmy, které mají varovat před útočníky. Na kabelových televizích vládne hysterie.
Nedávno byla zveřejněna jedna studie, která se snažila popsat, čeho se Američané bojí nejvíce. Seznam je velmi dlouhý, od terorismu až po ztrátu identity. Od zkorumpovaných firem až po finanční krach. Jsou tu tornáda, cizoložství. Dá se to pochopit. Spojené státy už nevyhrávají války, které vedou. Ve světě jsou i jiné země s velkou mocí. Vše se strašně zrychluje. A mnoho Američanů už také nevěří svým politickým elitám. Neví, čemu mohou důvěřovat. Makroekonomické indikátory ukazují, že ekonomika uhání nahoru, ale v jejich peněženkách je stále méně peněz. Řada z nich se domnívá, že musí vzít svůj osud do vlastních rukou, ale skončí s velkým vyčerpáním. Donald Trump strach panující v americké společnosti mistrně využil k vlastnímu prospěchu. V oblasti realit, médií a samozřejmě i v politice.
Zbořit a postavit nové…
Když moje žena začala říkat věci, jako že nebudeme jezdit přes některá území, protože se tam střílí, smál jsem se jí. Pak jsem si ale všiml, že i já jsem začal mít mnohem více obav. Začal jsem se například vyhýbat stadionům, které neměly bezpečnostní průchody. Ano, americký strach je nakažlivý. A zároveň jej doprovází řada rozporů. Všichni hovoří o bezpečnosti, ale doposud nebyli schopni prosadit nějakou rozumnou regulaci vlastnictví zbraní. Všichni hovoří o svobodě, ale i děvčata ve věku batolete musí v bazénu nosit dvojdílné plavky. Když jsem si koupil v jednom obchodě lahev vína, musel jsem ji domů nést skrytou v plastovém sáčku. Nedávno mě zastavila policie, protože jsem prý přejel plnou čáru. Když jsem se zeptal, co se stane v případě, že nebudu s policistou souhlasit, sdělil mi, že mě zatkne. Někdy si v USA připadáte, jako by vás neustále někdo sledoval a se svobodou to nemá nic společného.
Řada lidí se domnívá, že Spojené státy procházejí úpadkem. Já si tím ale přes všechno uvedené jistý nejsem. V naší ulici stával starý dům, o který nikdo nepečoval a který byl mnohem menší než ostatní domy. Jednou přijel buldozer a během hodiny byl dům pryč. Za dva měsíce stál na jeho místě dům nový, se šesti ložnicemi, čtyřmi koupelnami, v hodnotě 1,6 milionu dolarů. Žije v něm rodina, která vypadá spokojeně. Pro mě je to celé ukázkou toho, jak to v USA funguje. V Německu bychom asi postupovali jinak. Vyměnili bychom okna, natřeli bychom zdi. Koneckonců byl to dům, kde žili naši prarodiče. V Německu se věcí nezbavujeme. Snažíme se je zachovat a optimalizovat. Rozhodně máme problém s tím něco zničit a začít úplně od začátku. Američané v tom naopak vynikají. Když se jim něco přestane líbit, zavolají buldozer.
Podle mého názoru se tato mentalita projevila i během posledních prezidentských voleb. Lidé byli unaveni starou politickou garniturou a namísto Hillary Clintonové si zvolili někoho nového i přesto, že šlo o dost rizikový krok. Jde o nebezpečný a zároveň obdivuhodný přístup. Nese sebou i velkou schopnost měnit se.