Od roku 1917 má americký prezident mimořádné právo samostatně vyhlásit výjimečný stav, pokud vidí jakoukoli hrozbu pro USA. Do roku 1976 měla hlava státu neomezené právo zavést výjimečný stav, který nebyl omezen ani důvodem ani dobou trvání. V roce 1976 byly přijaty zákony "O výjimečných stavech" a "O mezinárodních mimořádných ekonomických stavech", které toto právo zakotvily. Tyto zákony dávají prezidentovi USA právo "vyhlásit existenci neobvyklé a mimořádné hrozby pro národní bezpečnost, zahraniční politiku nebo ekonomiku USA". Na základě právě těchto dokumentů zaváděl protiruské sankce Obama. Avšak v případě nových sankcí proti Rusku, vzhledem k neochotě Trumpa je zavést samotně, šel Kongres USA jinou cestou. Fakticky překročil vlastní pravomoci. V případě zavedení sankcí prezidentem má právo je samostatně zrušit. V novém zákoně je toto právo prezidenta omezeno Kongresem. Je třeba poznamenat, že americký právní systém zastává zásadu extrateritoriality, což znamená, že se předpokládá, že orgány vlády USA mají právo zasahovat do jakýchkoliv právnických vztahů a trestat kterékoliv osoby, které jsou považovány za osoby, jež ohrožují americké zájmy. Proto v případě nových omezení dostaly ránu evropské země a podniky, které jsou dokonce třetí stranou. Na ně se z hlediska "normálního zákona" jurisdikce USA nevztahuje, protože jejich činnost probíhá za hranicemi země. Američtí zákonodárci však zastávají opačný úhel pohledu. V jakém to je vztahu k principům suverenity a rovnosti států, jak je uvedeno v Chartě OSN a dalších mezinárodních listinách, není známo. Avšak mezinárodní právo je v USA tradičně v podřízeném postavení ve vztahu k právu národnímu. A národní právo v USA, jak jsme si vysvětlili, může regulovat činnost po celém světě.
..
