Nadvláda pěti technologických gigantů je hrozbou, ale má i velké výhody

Apple, Amazon, Google, Facebook a Microsoft mají pod svou kontrolou nejdůležitější technologické platformy světa. Jejich moc se už více podobá moci vlád než korporací. Dobře to bylo patrné před několika dny, kdy šéfové Googlu a Facebooku (a také Twitteru) vypovídali před americkým Senátem o tom, jak jejich technologie mohly ovlivnit volby v roce 2016. „Už dlouho proto hovořím o takzvané hrozivé pětce, ale podle některých názorů je takový pohled mylný. Podle nich je naopak lepší, pokud nám vládne pár velkých společností, než kdyby to bylo sto společností menších,“ píše na stránkách New York Times Farhad Manjoo.

Technologie mohou být zneužity, což je dobře vidět právě na skandálu kolem ruského ovlivňování amerických prezidentských voleb. Je tak skutečně dobré ptát se, zda není lepší, když můžeme požadovat nápravu od několika málo šéfů velkých amerických firem. A podobných argumentů, které tvrdí, že ona hrozivá pětka je vlastně tím nejlepším řešením, je více.

Technologie mohou způsobovat chaos a vyvolávat nejistotu. Mohou měnit společnost způsobem, který nikdo nečeká. O těch současných to platí zcela jistě – internet, mobilní telefony, sociální sítě, umělá inteligence a další mění způsob našeho života razantně. A je pravdou, že pokud za těmito technologiemi stojí několik málo firem, je relativně jednoduché řešit vzniklé problémy. 

Patrné je to například právě na tom, že americký Senát může přímo hovořit s šéfy Facebooku, Googlu a Twitteru a pomocí regulace či domluvy je donutit, aby provedli potřebné změny. To neznamená, že bude vyřešen každý problém, který se v souvislosti s novými technologiemi objeví. Nicméně alespoň máme možnost zkoušet řešení, která by v případě vysoce fragmentovaného odvětví možná nebyla. 

Moje rozhovory se zástupci hrozivé pětky ukazují také na jednu zajímavou věc: V každé z těchto společností se lidé domnívají, že ty ostatní jsou skutečně nebezpečné. Ale ptají se, proč jsem do této skupiny zařadil i jejich firmu. To ukazuje, že ani jedna z nich sama sebe nevnímá jako její součást a naopak se obává jejího zbytku (a také nových startupů). Panuje tu tedy i ostrá konkurence a to poskytuje základ optimismu. Mimo jiné to znamená, že všechny tyto společnosti dál mohutně investují do oblastí, ve kterých dominují, ale zároveň se střetávají na poli úplně nových technologií.