Velká Británie udělala ve své strategii při jednání s EU o brexitu nejednu chybu a The Economist tvrdí, že tou největší je víra, že Británie bude do Unie vnášet rozkol. Zastánci brexitu například tvrdili, že Angela Merkelová podlehne tlaku německých automobilek a následně bude sama přesvědčovat země jako Francie, aby Británii v lecčems ustoupily. Britové chtěli využít rozdílných cílů a zájmů členských zemí Unie. The Economist tvrdí, že po posledním kole rozhovorů o dohodě mezi Británií a EU jsou podobné naděje mrtvé. To ale neznamená, že EU je skutečně tak jednotná, jak by se na tomto základě mohlo zdát.
Na nedávném neformálním setkání vůdců evropských zemí v Salzburgu se ukázalo, že vedle jednoty směrem k Británii je Unie naopak značně rozdělena v oblasti bezpečnosti a migrace. Došlo sice k dohodě týkající se operací, které mají bránit pašování migrantů přes Středozemní moře. Byl také schválen návrh rakouského kancléře Sebastiana Kurze na zahájení formálních rozhovorů s Egyptem, jejichž cílem je snížit migraci ze severního pobřeží Afriky. Jinde ale panoval nesoulad.
Švédsko požaduje povinné kvóty pro přijímání uprchlíků tak, aby v Unii panovala společná zodpovědnost. Merkelová navrhovala, aby země, které uprchlíky nepřijímají, finančně pomáhaly těm, které tak činí. Obojí ale bylo zamítnuto zeměmi ze střední Evropy. A žádného konsenzu nebylo dosaženo ohledně celkového počtu žadatelů o azyl, které by EU měla přijmout. Neshoda dokonce panovala i ohledně relativně bezproblémového plánu zvýšit počet zaměstnanců Frontexu, který má hlídat vnější hranice Unie. Například finský premiér Juha Sipilä se ohledně využívání této agentury vyjadřoval rezervovaně a podobně smýšlí jihoevropské země, které se obávají, že centralizace ochrany hranic by se negativně projevila na jejich národní suverenitě.
Ukázkou hloubky frustrace, která po jednáních panovala, je komentář francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Ten na tiskové konferenci tvrdil, že „země, které nechtějí rozšířit Frontex, opustí Schengen“, a „země, které nechtějí více Evropy, už si nesáhnou na strukturální fondy“. The Economist tvrdí, že tím v podstatě naznačoval Maďarsku a jemu podobným zemím, že by měly být vykopnuty z oblasti volného pohybu osob v případě, že se nebudou podílet na přijímání žadatelů o azyl a spolupracovat na střežení hranic.
Země EU tak na jednu stranu stojí jako jeden muž při jednání s Británií, i když po hlasování o brexitu panovaly obavy, že dojde ke štěpení Unie. Jenže ve stejnou dobu se otevírá řada trhlin a ukazuje se, že brexit je spíše jen výjimečným případem harmonie, uzavírá The Economist.
Zdroj: The Economist