Výkon evropské ekonomiky není zatím nijak přesvědčivý, německá ekonomika už nejspíše prožívá recesi, přesto se situace na trhu práce ve většině zemí Unie podle srpnových dat zlepšuje a míra nezaměstnanosti se dostala na minima. V eurozóně na téměř dvanáctileté (7,4 %), v osmadvacítce dokonce na historické (6,2 %), přesněji na dvacetileté, neboť dál už srovnatelná časová řada do minulosti nesahá.
A stejně jako už posledních patnáct let se nezaměstnanost týká především zemí eurozóny, zatímco ekonomiky mimo ni vlastně celounijní průměr soustavně snižují. Pokud bychom se na výsledky chtěli podívat ještě z jiného – pozitivnějšího úhlu – tak můžeme říct, že od roku 2013 se jen v eurozóně podařilo zmenšit řady nezaměstnaných o více než třetinu (o cca 7 mil. lidí), a to dokonce i v případě mladých do 25 let.
ČR si i tentokrát udržela pozici země s nejnižší nezaměstnaností, když se nezaměstnanost po krátké přestávce vrátila zpět na dvouprocentní úroveň. Nepochybně si udržela i první příčku, co do nabídky volných pracovních míst. Vlastně je trh práce nejvíce vychýlený z pohledu nedostatku zaměstnanců, a to navzdory rekordní zaměstnanosti domácích i zahraničních pracovníků. V rovnováze je jen v Německu a v Nizozemí (viz obrázek), i když v prvním případě se rovnováha stává vzhledem k oživení Kurzarbeit poněkud iluzorní – viz Ifo. Na druhém konci je již tradičně Řecko, Španělsko a Itálie, tj. země, kde sice nezaměstnanost poklesla, ale je stále mnohonásobně vyšší než vznikající nová pracovní místa.
Zpomalení, které EU prožívá a ještě nejspíš nějaký čas prožívat bude (mj. i podle toho, jak se vyvrbí brexit a obchodní či měnové války), zatím dává tušit, že s dalším výraznějším zmírněním problému nezaměstnanosti asi nelze v brzké době počítat. ECB svoji úlohu v tomto směru už v podstatě splnila, nebo možná až přeplnila, a tak by na řadu měly konečně přijít fiskální stimuly, které růst ekonomiky EU a zejména eurozóny podpoří. Už třeba proto, že s růstem přichází nižší nezaměstnanost. Bez něj – s ohledem na vývoj produktivity práce – jen soustavný růst počtu lidí bez práce.
TRHY
CZK a dluhopisy
Optimismus na koruně po zasedání ČNB příliš nevydržel, nicméně během včerejška si připsala pár haléřů vůči euru a odpoledne se dostala až na metu 25,80 EUR/CZK. Stále je to však daleko od prognózy centrální banky, a tak samotná koruna může ČNB podpořit v diskusích o možnosti zvýšení sazeb. V každém případě si trh zatím příliš nevzal k srdci, že o snižování sazeb naproti tomu řeč nejspíše opět nebude.
I když koruna nesílí tak, jak by si ČNB možná přála, zahraniční investoři ji však neopouštějí. V průběhu srpna opět dorovnali své pozice v korunových státních dluhopisech (oproti červenci o 21,3 mld. CZK) a jejich podíl na celém trhu se vrátil nad úroveň 42 %.
Zahraniční forex
Eurodolar dále klesá a vyhlíží další důležitá data v eurozóny a USA. K nim bude dnes patřit zářijová inflace v eurozóně a odpoledne index podnikatelské nálady v americkém průmyslu. V obou případech se dost možná dočkáme nižšího než očekávaného čísla, přičemž v případě evropské inflace je dost pravděpodobné, že meziroční růst poklesl zpět pod 1 %. To nebude pro eurodolar dobrá zpráva a ten tak může směřovat dále na jih.
Díky inflačním číslům musí být ve střehu i polský zlotý, který bude rovněž čekat na zářijová čísla. Ta budou zřejmě nízká, neboť inflace vinou nižších cen benzínu a stabilnějších cen potravina poklesla.
Ropa
Kompletní obnovení saúdské produkce dále drtí cenu ropy Brent, která dnes klesá až pod hranici 60 USD/barel. Zcela v pozadí zájmu trhu tak zůstává zpráva o dalším poklesu těžby kartelu OPEC, jenž v září vyprodukoval pouze 28,9 mil. barelů denně, nejméně od roku 2011. Vzhledem k dostatku ropy na světových trzích a dále zpomalující poptávce přitom předpokládáme, že OPEC bude v nejbližších čtvrtletích čelit ještě intenzivnějšímu tlaku na omezení vlastní těžby. Pokud by pak nedošlo k prodloužení/zintenzivnění těžebních škrtů, producentské státy by riskovaly významnou korekci cen směrem dolů.