Švédsko šlo ohledně povinného sociálního distancování a karanténních opatření proti trendu a nechalo vše zejména na lidech. Nils Karlson, Charlotta Stern a Daniel Klein na stránkách VoxEU tvrdí, že chování Švédů se kvůli epidemii značně změnilo, ale změny přece jen nebyly tak extrémní jako v jiných zemích. Například roušky jsou spíše výjimkou, restaurace zůstávají stále otevřené, přestože do nich chodí jen málo lidí. Co vlastně stojí za tímto unikátním přístupem?
Podle vědců není švédský přístup tak překvapivý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Stojí za ním jednak instituce, ale i kultura této země. Ve Švédsku si totiž lidé „navzájem důvěřují, že se budou chovat zodpovědně a respektovat ostatní“. Stejně tak věří vládě a institucím a jejich doporučení berou vážně. Úřady tak doporučení dávají jen zřídka, ale když tak učiní, lidé na to reagují.
Od sedmnáctého století má Švédsko také řadu institucí, které fungují nezávisle na vládě. Včetně Národního úřadu pro zdraví. Jde tedy o systém, který tvoří jednoduché a krátké zákony a další instituce mají na starosti jejich konkrétní implementaci. Cení si přitom vysoké důvěry, a to jak ze strany veřejnosti, tak ze strany politiků. Takže v současné situaci nedošlo k mnoha nařízeným zákazům, ale bylo doporučeno omezení kontaktů spolu s několika formálními omezeními.
Tradice vysoké důvěry také souvisí s tím, že Švédové si nepotrpí na nějaké krizové týmy. Důvěřují totiž tomu, že vláda si poradí v běžných i mimořádných situacích. Vláda ani nemůže vytvořit tým, který by obcházel běžné procesy. Švédové pak podle vědců přikládají velkou hodnotu práci a cení si svého úspěchu v oblasti exportů. To přispělo k tomu, že nebyly zavedeny přísné ekonomické restrikce.
O kolektivní imunitě se ve Švédsku oficiálně nehovoří, ale „pravděpodobně jde o součást celkové strategie“. Vláda se snažila zaměřit zejména na nejzranitelnější skupiny obyvatel, ale výsledky jsou podle vědců smíšené. Zemřelo například hodně lidí v domovech důchodců a postiženy byly i čtvrti s vysokým podílem imigrantů. Vědci také v souvislosti s reakcí na epidemii zmiňují, že ve Švédsku je politická scéna a celá společnost mnohem méně polarizovaná než například ve Spojených státech a i to přispělo k nastavení kurzu popsaným směrem.
„Švédsko zůstává často nepochopeno. Jeho kulturní dědictví je spíše liberální... a jeho rychlý rozvoj nastal během vysoce liberálního období mezi lety 1850–1970. V době, kdy rostla popularita socialismu, přišli velcí ekonomové jako Knut Wicksell, Gustav Cassel či Eli Heckscher. Ti se proslavili na celosvětové úrovni a doma pomohli nastolit smysluplnou spolupráci mezi vědci, veřejností a politiky,“ píše Karlson a jeho kolegové. Na konci dvacátého století pak přišlo omezení státních intervencí v ekonomice. V té době totiž fungoval rozsáhlý stát blahobytu a trh práce byl značně neflexibilní. Nový směr přinesl úspěchy a „tudíž není překvapivé, že liberální přístup je charakteristický i pro reakci na COVID-19“.
Zdroj: VoxEU