Práce z domova může pomoci vypořádat se s pandemií a snížit zdravotní rizika, kterým nyní lidé čelí. Janine Bergová, Florence Bonnet a Sergei Soares na stránkách VoxEU prezentují výsledky své studie, která zkoumá, jaký podíl lidí by takto skutečně mohl v budoucnu pracovat. Mimo jiné tvrdí, že na globální úrovni je to jeden ze šesti zaměstnanců a ve vyspělých zemích asi jeden ze čtyř.
Karanténa a sociální distancování jsou nástroje, které fungují z hlediska veřejného zdraví, ale jejich ekonomické dopady jsou bolestivé. Podle ekonomů se tím moderní ekonomika liší od té z doby španělské chřipky. Dnes totiž většina lidí pracuje mimo domov, zatímco tehdy se ekonomická aktivita do značné míry odehrávala v rámci jednotlivých rodin, které si samy vyráběly to, co potřebovaly k životu. Nyní ale máme k dispozici také moderní technologie, které by mohly v této oblasti pomoci.
V současné situaci není překvapivé, že vlády i firmy podporují práci z domova, ale „její potenciál se v různých částech světa liší, a to jednak kvůli rozdílné infrastruktuře a také struktuře pracovních míst“. Mezinárodní organizace práce odhaduje, že před současnou pandemií pracovalo z domova asi 8 % celkové globální pracovní síly, a to včetně OSVČ, vlastníků malých podniků a podobně. U zaměstnanců činil tento podíl na globální úrovni necelá 3 %. Mapa ukazuje celkovou situaci ve světě:
Bergová a její kolegové tvrdí, že například v Argentině po propuknutí epidemie „93 % firem přešlo na teleworking“. Nicméně takový posun není vždy jednoduchý, což ukazuje třeba Japonsko. Tam podle průzkumu považuje teleworking za přínosný 96 % firem, ale 31 % z nich není schopno na něj přejít. Překážkou jsou podle ekonomů zejména vnitřní procesy a pravidla. K tomu se přidávají obavy z úniku citlivých informací a snížení bezpečnosti.
Bergová poukazuje na to, že ve vyspělých zemích je obecně větší možnost pracovat z domova. V rozvíjejících se zemích je například šestkrát více lidí, kteří prodávají zboží na ulici a sedmnáctkrát více lidí pracujících v zemědělství. K tomu mají rozvíjející se země menší přístup k moderním technologiím. Podle odhadů tak v Evropě a v Severní Americe může z domova pracovat přibližně 30 % lidí, ale v zemích subsaharské Afriky a jižní Asie jen asi 6 až 8 %. Latinská Amerika a země východní Evropy se podle ekonomů nacházejí někde mezi 23% a 18% podílem.
Ekonomové zmiňují i řadu problémů, které se mohou při práci z domova objevovat. Pramení například z potřeby zároveň se starat o děti či o domácnost. Problémům tak mohou v této oblasti čelit zejména ženy. K tomu může mít posun k práci z domova negativní dopad na produktivitu, a proto je důležitý „dialog mezi firmami a zaměstnanci“.
Bergová a její kolegové ukazují celkové výsledky svého průzkumu a analýzy v následujícím grafu. Za sebou jdou země s nízkými příjmy, středními příjmy, vysokými příjmy a situace v globální ekonomice. Světlé sloupce v sobě odrážejí odhady prováděné i s ohledem na stav infrastruktury, barevné sloupce pracují s předpokladem jednotných podmínek:
Zdroj: VoxEU