Bývalá norská premiérka a šéfka Světové zdravotnické organizace Gro Harlem Brundtlandová uvedla v rozhovoru pro německý Der Spiegel, že pokud by Spojené státy skutečně ukončily spolupráci s WHO, bylo by to proti jejich vlastním zájmům. Podle jejího názoru ale odchod není jistý, do prezidentských voleb mohou USA pozastavit platby, ale pak se může situace změnit. A ve Spojených státech také nevládne jen prezident, ale „je tu i Kongres“.
Kdyby nakonec Spojené státy z WHO skutečně odešly, pak jejich místo „vyplní jiné země“. Například evropské země včetně Německa „jsou si velmi dobře vědomy, že svět potřebuje globální zdravotnickou organizaci a musí na její chod přispívat“. Nekritizuje ale Donald Trump WHO právem kvůli tomu, jak se stavěla k Číně, která „na počátku pandemie zadržovala důležité informace“? Na tuto otázku Brundtlandová odpověděla, že existují důvody pro kritiku Číny, jejíž vláda reagovala pomalu a informace skutečně přicházely příliš pozdě. Nejhorší je, že dlouho váhala s uznáním toho, že nákaza se přenáší z člověka na člověka. Otázkou ale je, zda to byl záměr, protože „jde o velkou zemi, kde se střetává mnoho zájmů“.
WHO se podle své bývalé šéfky „snažila získat maximum informací maximální rychlostí“, ale v tom je závislá na ochotě členských zemí a sama o sobě žádné pravomoci nemá. Od počátku tak od Číny žádala více informací a „je těžké říci, zda by bylo moudré, kdyby na Peking tlačila více“. Der Spiegel nicméně namítl, že když stála v čele WHO ona, tak v roce 2003 tlak na Čínu zvyšovala, a to úspěšně. Brundtlandová na to reagovala s tím, že během epidemie SARS Čína informace jednoznačně zatajovala, a tudíž bylo třeba hovořit velmi jasně, aby byla nucena ke spolupráci.
Současné vedení organizace podle Brundtlandové možná nejednalo optimálně, ale i jeho cílem mohlo být dosažení co nejlepší spolupráce. Svět se také od roku 2003 hodně změnil, moc Číny vzrostla a pokud by byla kritizována tak jako v roce 2003, rostlo by riziko, že se Čína otočí ke spolupráci zády. Brundtlandová pak podle svých slov na samém počátku epidemie COVID-19 doufala, že nemoc přenáší pouze zvířata. Již v polovině ledna se ale hovořilo o tom, že nakažení lidé šíří nemoc dál, a to byly „extrémně špatné zprávy“.
Brundtlandová byla podle svých slov „trochu překvapena“ tím, jak pomalá je reakce evropských zemí a politici v Evropě podle ní tuto hrozbu zpočátku podcenili. „Někteří lidé byli velmi optimističtí ohledně efektivity jejich zdravotního systému a evidentně podcenili nakažlivost koronaviru. V mé zemi se vláda nejdříve domnívala, že bude schopná sledovat každého nakaženého, ale pak se ukázalo, že existuje neznámý řetěz infekcí a byly zavedeny restrikce,“ uvedla Brundtlandová. Ve Švédsku podle ní vláda doufala v dosažení kolektivní imunity, což se ale nestalo a „nyní tam litují, že nezavedli tvrdší opatření“.
Asijské země jako Jižní Korea, Vietnam či Mongolsko „jednaly rychle a rozhodně“. Ukázaly, že „osobní svoboda má menší váhu než zdraví všech“. Podle Brundtlandové pak „není pochyb, že letecká doprava hraje v šíření podobných nemocí významnou roli“. Svět by pak podle ní měl být připraven na jiné možné nákazy mnohem lépe než nyní.
Zdroj: Der Spiegel