Akcie se utrhly od rozvah centrálních bank. Co se stalo?

Po dlouhou řadu let se americké trhy relativně pevně držely toho, kam šly rozvahy globálních centrálních bank. A pak najednou bylo všechno jinak. Co se stalo? Nic revolučního.

Po roce 2008 řada centrálních bank držela sazby nízko, některé z nich se vedle této „kvalitativní“ cesty vydaly i směrem ke kvantitativnímu uvolňování. Tedy k nákupu aktiv, zejména dluhopisů. V první fázi šlo hlavně o uklidnění trhů. V druhé bylo cílem snížit i dlouhodobější výnosy, které jsou více propojeny s ekonomickou aktivitou, a tím jí stimulovat.

Ohledně pozitivního působení oné první fáze panuje relativně konsenzus, ohledně té druhé – růstově stimulační, už je konsenzus mnohem menší. Každopádně dezinflační, až deflační tlaky v celé globální ekonomice umožnily držet kvalitativní i kvantitativní uvolnění po poměrně dlouhou dobu: Z tmavé křivky v následujícím grafu vidíme, že náběh na kvantitativní utahování přišel až v roce 2018, přerušen byl děním po roce 2020. A výraznější obrat směrem dolů u rozvah centrálních bank přišel tedy až s rokem 2022:


Zdroj: X

V grafu je také vyznačen vývoj na Nasdaqu, který si po roce 2021 také prošel slušnou korekcí. A stále se tak v principu držel toho, kam mířily rozvahy tří největších centrálních bank. Pak ale přišel zlom – rozvahy míří dál dolů, ale akcie a zejména ty technologické otočily prudce nahoru. Co se stalo? Z pohledu likvidity by snad šlo tvrdit, že nezáleží na jejím aktuálním toku, ale celkové zásobě – rozvahy centrálních bank jsou i přes onen pokles stále relativně vysoko. Nicméně i pak bychom měli problém s vysvětlením celého chování trhů za poslední více než dva roky.

Došlo tedy v chování akcií k posunu k nějakému novému mustru? Podle mne ne, akcie se chovají stále stejně. Ve zkratce stále reagují na to, jak vypadá poměr požadované návratnosti k očekávanému růstu zisků a dividend. Rozdíl je jen v tom, že po řadu let po roce 2008 tento poměr posílal do vlídných (tj., nízkých) hodnot zejména čitatel. Tedy požadovaná návratnost – bezrizikové sazby a prémie.

Pak to chvíli vypadalo, že s růstem sazeb se poměr začne zvyšovat a akcie se přenastavovaly na nové, méně vlídné prostředí. Poté ale přišly vize ohledně potenciálu nových technologií. Poměr začal opět klesat i přesto, že sazby jsou výrazně výš - dolů jej tentokrát táhne hlavně jmenovatel. Tedy očekávaný růst zisků a dividend. A to zřejmě nejen cyklický, ale hlavně strukturální. Pro zajímavost: Po řadu let po roce 2008 se pětiletá očekávání růstu zisků u indexu SPX pohybovala kolem 12 % ročně. Na konci minulého roku to bylo kolem 15 % s růstovým trendem.