Opakovaný komentářJiž v roce 1962 manželé Milton a Rose Friedmanovi ve své knize „Free to choose: A personal statement“ vyslovili relativně logickou tezi – Jediným subjektem, který utrácí peníze, jsou jednotlivci. A ti to v principu dělají čtyřmi způsoby:
* Scénář 1 - Jednotlivec utrácí své peníze ke svému vlastnímu prospěchu.
* Scénář 2 - Jednotlivec utrácí své peníze ku prospěchu někoho jiného.
* Scénář 3 - Jednotlivec utrácí peníze někoho jiného ke svému vlastnímu prospěchu.
* Scénář 4 - Jednotlivec utrácí peníze někoho jiného (doufejme) ku prospěchu někoho jiného.
Partikulární zájmy každého z nás nejspíše povedou ke scénáři číslo 1 – budeme hledat nejlepší hodnotu za nejlepší cenu. Scénář číslo 2 bude nejspíše zahrnovat například členy rodiny daného jednotlivce, přesto snaha o maximalizaci hodnoty při nejlepší možné ceně bude stále převažujícím tématem investičního rozhodování. Scénář č. 3 sice plní stejný účel jako scénář č. 1 (kupuji si co chci), použití cizích zdrojů však nejspíše povede k mnohem menší citlivosti ve vztahu k poměru cena/výkon. Poslední scénář (č. 4) je, de facto, manuálem každého politika – nezajímá Vás kolik daná věc stojí (z Vašeho to nejde), prostě si ji koupíte (analogie s uplácením voličů lacinými sliby je čistě náhodná). Jak někdo moudrý poznamenal – „Postup od scénáře 1 ke scénáři 4 působí rozpad morálních a ekonomických zábran“.
Správná otázka by nyní měla znít – A co to má společného s přehnanou regulací kapitálových trhů (která je již nyní všudypřítomná a hrozí, že jí bude ještě více)? Společného to má to, že velká většina z posledního návalu předpisů, vyhlášek, metodik a pouček je výsledkem bezbřehé honby vládních úředníků a byrokratů za stavem, který má s normálním fungováním kapitálových trhů pramálo společného (málokdo z nich také někdy na kapitálovém trhu opravdu pracoval). Společného to má také to, že vládní úředníci a byrokrati pracují zcela podle scénáře č. 4 – z jejich přece náklady na „compliance“ dozajista nejdou, právě naopak. Každá mince je však o dvou stranách a „spojení regulátoři světa“ současně čelí riziku, že si podříznou slepici snášející zlatá vajíčka. Nikdo jiný než výnosy z obchodů na kapitálových trzích dané byrokraty nezaplatí – snaha direktivně určovat, co je a co není volný a „spravedlivý“ trh může trvat jenom omezenou dobu. Navíc – účastníci kapitálového trhu jsou (na rozdíl od regulátorů) firmy pracující za účelem zisku, proto můžou absorbovat rostoucí náklady spojené s „compliance“ a přidruženými činnostmi pouze dočasně. Dříve či později dojde k situaci, že na tento fakt doplatí ti, jejichž ochranou se regulátoři ohánějí – individuální investoři.
Petr Žabža, Patria Direct
Zdroj: Tim Price, Ansbacher Wealth