Poslední půlrok nebyl pro Evropskou unii zrovna jednoduchý. Pakt stability byl (dočasně?) suspendován, jednání o ústavě zkrachovala, Švédové v referendu odmítli vstup do eurozóny, Británie se také rozhodla posečkat s přijetím eura, opět se objevily myšlenky na „vícerychlostní“ unii, Evropská komise přiznala, že lisabonskou agendu „dohnat a předehnat“ se plnit nedaří, nezaměstnanost neklesá ani při mírném zrychlení hospodářského růstu. Není divu, že podpora eura klesá. V eurozóně se na podzim loňského roku podle Eurobarometru snížila na 67 % ze 75 % o půl roku dříve. Od uvedení bankovek a mincí denominovaných v euru nebyla nižší. Pod tíhou výše uvedených politických faktorů je možné její další snížení.
Evropská komise sleduje podporu eura v zemích EU od roku 1994. Pokusili jsme se porovnat výsledky těchto průzkumů se základními ukazateli hospodářského vývoje, jež by mohly ovlivnit uvažování o vhodnosti eura, kurzem eura k dolaru, inflací, mírou nezaměstnanosti a tempem růstu HDP. Výsledky jsou vcelku jednoznačné. Nejužší souvislost je mezi podporou eura a kurzem eura k dolaru. Co myslíte, je důležitější hrdost na silnou měnu, nebo racionální úvaha, že posilování kurzu snižuje konkurenceschopnost? Druhá možnost se zdá být správná. Korelační koeficient pro výsledky průzkumu důvěry v euro a kurz eura dosahuje hodnoty -0,86. Nejsilnější korelaci vykazuje srovnání důvěry v euro s kurzem posunutým o půl roku až rok zpět. Apreciace kurzu dopadá na reálnou ekonomiku se zpožděním několika čtvrtletí (viz naše analýza Kurz eura a hospodářský růst eurozóny). Zdá se, že právě přes tento kanál se vývoj kurzu eura promítá do vnímání vhodnosti zavedení společné měny.
Obr. 1: Důvěra v euro a kurz USD/EUR
Zdroj: Evropská komise, Patria Online
Zřejmě i proto je druhým nalezeným signifikantním vztahem vnímání vhodnosti eura a míry nezaměstnanosti. Korelační koeficient činí v tomto případě -0,74. Právě kvůli pravděpodobnosti společných příčin nemá smysl pouštět se do regresní analýzy, jež by umožnila kvantifikovat vliv jednotlivých proměnných, neboť výsledky by byly zkresleny kolinearitou vysvětlujících proměnných. Navíc by takové výpočty musely formou dummy proměnných zohlednit politické třenice a mimořádné události (referenda, volby, …).
Zatímco nezaměstnanost se přímo dotýká konkrétních osob, respondentů anket, hrubý domácí produkt je patrně příliš abstraktní pojem, než aby jednoznačně ovlivnil jejich názory. Ostatně i při porovnání vývoje volebních preferencí, míry nezaměstnanosti a růstu HDP v ČR se jeví pro názor voličů podstatně významnější nezaměstnanost. Inflace sice není pro běžného člověka tak abstraktní pojem jako HDP, přesto je vztah mezi podporou eura a tímto ukazatelem velmi volný.
Podpora eura ovšem neklesá jen v zemích eurozóny. Za poslední rok se snížila také V Británii, Švédsku a Dánsku, které stojí mimo měnovou unii. Poměrně výrazně ochladl euro-optimismus mezi zeměmi, jež vstoupí do EU letos v květnu. V této skupině bylo přijetí eura podporováno loni na jaře v průměru 69 % respondentů. Na podzim byla podpora o 11 procentních bodů nižší. Jedinými zeměmi kráčejícími „proti proudu“ byly Česká republika a Slovensko.
Obr. 2: Podpora eura mezi euronováčky
Zdroj: Evropská komise, Patria Online
Dobrá nálada zmůže hodně. Proto se sledují rozličné indikátory důvěry domácností a manažerů firem. Možná by se i eurozóně dařilo o něco lépe, kdyby její obyvatelé získávali důvěru v projekt společné měny. Podle teorie optimálních měnových zón jsou zásadními požadavky na úspěšnou existenci měnové unie homogenita ekonomik a schopnost absorbovat vnější šoky. Politické roztržky ve vnitřních záležitostech unie i zahraniční politice, v ekonomických a neekonomických otázkách, nepružné trhy práce, bagatelizace zhodnocení eura a spíše nestabilizující fiskální politika nezapadají jen do ekonomických modelů, ale i názorů lidí žijících v eurozóně.
David Marek, Patria Online