Diskuse kolem růstu světové ekonomiky se většinou točí kolem situace ve Spojených státech, jejich dvojitém deficitu financovaném centrálními bankami dalekého východu, jejich spotřebitelích, kteří "zachraňují" svět svou tendencí trávit volný čas v hypermarketech atd. Všechny tyto argumenty se, až na výjimky zaměřené na růst produktivity (většinou spojený s technickým rozvojem posledních 10-15 let), orientují na poptávkovou stranu problematiky.
Poslední krok OPEC, který od října sníží těžbu zhruba o 3% (resp. plánuje, historicky snad pouze Venezuela neporušila dané kvóty v rámci kartelu) ale opět upírá pozornost na nabídkovou stranu problému, respektive její "energetickou část". Ta byla během minulého století rozhodujícím faktorem pro celosvětový vývoj nejen v rámci měsíců, ale i na celá desetiletí.
Minule jsme se podívali na prokázané rezervy ropy v jednotlivých světových oblastech, ukázána byla dominance Středního východu se 69% potvrzených rezerv ropy (čtěte
ZDE). Podívejme se nyní na velikost těžby. Následující graf ukazuje vývoj produkce ropy v hlavních světových regionech od roku 1965.
Zdroj: BP, OGJ, Patria Finance
V grafu je patrných několik významných mezníků. Především jde o světovou ropnou krizi na přelomu 70/80 let, vyvolanou snížením těžby na Středním Východě. Na konci 70 let. lze naopak pozorovat nárůst podílu zemí Sovětského svazu, který částečně vyplnil mezeru po zemích Středního východu. Jeho těžba naopak klesá na počátku 90. let díky výrazným strukturálním změnám v těchto zemích. Patrný je postupně rostoucí těžba v Evropě.
Z grafu je tak opět patrný rozhodující vliv Středního Východu nejen z hlediska celkové velikosti těžby ropy, ale i (možná hlavně) z hlediska fluktuací těžby. Právě tato fluktuace představuje jeden z rozhodujících nabídkových vlivů působících na globální ekonomiku.
Jiří Soustružník