O kritické situaci veřejných rozpočtů toho bylo v posledních měsících napsáno mnoho a toto téma pravidelně plní první stránky tisku. V posledních měsících mám však současně dojem, že by vláda v rámci reformy veřejných financí měla kromě úvah o tom, kde je možné ušetřit, začít uvažovat také o zřízení „speciálního fondu“, ze kterého by se do budoucna hradilo odškodné vyměřené České republice v rámci různých soudním sporů a měla by se vážně zabývat tím, jak tento fond dostatečně naplnit finančními prostředky…
Zpravodajský portál Idnes přinesl zprávu, že Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku vyměřil České republice „pokutu“ ve výši 310 000 Kč za vleklý spor o restituci, Česká republika navíc musí zaplatit náklady na soudní řízení ve výši 48 000 Kč. Hartmanovi si u Evropského soudu stěžovali na délku procesu ohledně navrácení jejich majetku. Není divu, když se jejich spor vleče od začátku 90. let… chce mi ještě sarkasticky doplnit minulého století … Podle Idnesu leží nyní obdobných stížností ve Štrasburku 45.
Česká republika přitom již „střádá“ 500 000 Kč na to, aby odškodnila učitelku z Klatov za to, že se její soudní spor vlekl 15 let. Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku se domnívá, že tak dlouhá soudní pře není možná… V České republice, zdá se, je však možné všechno…
A tak vzniká nový fenomém, kdy se občané České republiky snaží domoci svých práv u Evropského soudu pro lidská práva. Co se stane, až většina stížností bude shledána oprávněnými…??? Možná se najdou další stovky občanů, jejichž soudní spory se vlečou nekonečně dlouho. Nemám přitom pocit, že tou špatnou stranou jsou občané, kteří se jen v „právním státě“ domáhají svých práv. Je dobře, že nám Listina základních práv a svobod říká, že „ každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.“ Někdo se domůže za 5 let, jinému na to nestačí ani 15 let …
Vedle problémů s průtahy soudních sporů se pak nad Českou republikou stahují také mračna v podobě arbitráží. CME již má svých 10 mld. Kč jistých a nyní bude pokoušet štěstí také nizozemská investiční společnost Invesmart B.V. , stávající vlastník Union Banky, která je v konkurzu. Invesmart bude proti České republice uplatňovat arbitrážní nárok ve výši 10 miliard Kč. Na ministerstvu financí pak leží další návrh na mimosoudní vyrovnání od společnosti Mediaprint. Firma od státu požadovala 200 milionů korun (nyní již 320 mil. Kč) jako odškodné za škodu, která jí vznikla v souvislosti s rozhodnutím soudu. Ten začátkem roku zrušil předběžné opatření, jež nutilo vydavatele deníků využívat kromě společnosti PNS i Mediaprint. Mediaprint tvrdí, že vydavatelé českých deníků koncem minulého roku vypověděli distribuční smlouvu s Mediaprintem a tituly začali distribuovat jen přes PNS, kterou vlastní. Pokud situace na trhu distribuce tiskovin povede ke krachu společnosti, chce rakouská společnost Medienbeteiligungs a Ivan Kaufmann (vlastnící Mediaprintu) vysoudit na České republice až 5 miliard korun.
A tak nám z již tak napjatých veřejných rozpočtů odtékají miliardy a kdo ví, kolik jich ještě bude ...
Monika Procházková
O tom, jaké problémy mezinárodní arbitráže mohou České republice činit, čtěte zde:
Dálnice a ČKA: další příspěvky k veřejnému dluhu ČR
Mezinárodní arbitráže: nové riziko veřejných financí v ČR
Arbitráž s CME a stavební spořitelny v dubnu zdvojnásobily schodek státního rozpočtu