Gigantické schodky běžného účtu USA, obrovské devizové rezervy Japonska a Číny, fluktuace kurzu dolaru. Ve zkratce globální nerovnováha. Tento termín patří mezi nejčastěji skloňované v akademických makroekonomických diskusích i projekcích směnných kurzů. Základní myšlenkou je, že prohlubování schodku běžného účtu USA může být jen dočasně financováno nákupem amerických cenných papírů. Vnější nerovnováha americké ekonomiky není nic nového. Čistá investiční pozice USA se kvůli financování schodku běžného účtu přehoupla do záporných hodnot již v roce 1986 a stále narůstá. V okamžiku, kdy bublina dosáhne kritického bodu, praskne a dojde ke korekci propadem kurzu dolaru, růstem úrokových sazeb a poklesem poptávky v USA i jinde ve světě. V USA-centrickém světě to bude znamenat rozkolísání celosvětové ekonomiky. Ale kdy dojde světu trpělivost s rozhazovačností Američanů žijících stále na více dluh? Proč ona bublina už nepraskla? Mezitím dolar loni posílil o 13,4 procenta vůči euru, 10,9 procenta získal na britskou libru a 14,8 procenta na japonský jen.
Buď je iracionalita finančních trhů nečekaně vysoká a rezistentní vůči slovům moudrých ekonomů, nebo tu něco nehraje, něco chybí. Temná hmota (kapitál), říkají Ricardo Hausmann a Federico Sturzenegger z Harvardu!* V astrofyzice se tímto termínem vysvětluje, proč je vesmír stabilní, ačkoli k tomu gravitace známé hmoty nepostačuje. Hausmann a Sturzenegger si tento termín vypůjčili k vysvětlení americké, a globální, nerovnováhy. Nebo rovnováhy?
Ústředním bodem je následující zarážející fakt. V roce 1980 dosahovala čistá investiční pozice USA 360 miliard dolarů. Tento vyvezený kapitál generoval výnosy 30 miliard dolarů. V roce 2004 byla čistá investiční pozice USA záporná. Zahraniční investoři investovali v USA o 2,5 biliónů dolarů více než američtí investoři v zahraničí. Za vypůjčený kapitál se musí platit a USA by tedy měly mít záporné saldo bilance výnosů. Jenže v roce 2004 převyšovaly příjmy z amerických investic v zahraničí platby výnosů zahraničním investorům opět o 30 miliard dolarů!
Hausmann a Sturzenegger z toho vyvozují, že existuje americký kapitál, který generuje výnosy, ale není zachycen v oficiální statistice. Pokud je bilance výnosů USA v přebytku, znamená to, že skutečná čistá investiční pozice USA je kladná. Chybějící kapitál, onu temnou hmotu, ekonomové z Harvardu odhadli stejným způsobem jako se vypočítá hodnota firmy, když známe výnosy firmy a P/E poměr, nebo hodnota nemovitosti, když známe výši nájemného. Výnosy v tomto případě známe (přebytek bilance výnosů). „P/E“ Hausmann a Sturzenegger aproximovali výnosem krátkodobých amerických dluhopisů. Výsledkem je čistá investiční pozice USA se zahrnutím „temné hmoty“ ve výši 600 miliard dolarů. Rozdíl mezi touto cifrou a oficiální čistou investiční pozicí USA je 3,1 biliónu dolarů. Takový je tedy rozměr „temné hmoty“.
A co že ta „temná hmota“ vlastně je? Autoři uvádí tři příklady. Prvním příkladem je know-how. Americké investice v USA vynáší více než jiné investice, kvůli know-how, jež je součástí těchto investic. Druhým příkladem je ražebné, které je výnosem za to, že USA poskytují světu všeobecně přijímaný likvidní statek v podobě vlastní měny. Třetím potom rozdíl mezi výnosy na rozvíjejících se trzích a výnosy v USA, přičemž tuto prémii lze chápat jako pojištění rizik rozvíjejících se trhů. „Temnou hmotou“ jsou tedy znalosti Američanů, jejich měna a pojištění, které poskytují světu.
Z pohledu stability světové finanční architektury je v USA-centrickém světě klíčové, zda je kapitál v podobě „temné hmoty“ stabilní. Hausmann a Sturzenegger ukazují, že odpověď je kladná. V posledních 25 letech se objem tohoto kapitálu výrazně zvýšil a nyní již dosahuje 40 procent HDP.
A nakonec to nejdůležitější. Pokud USA nejsou dovozci kapitálu, ale naopak jeho vývozci, musí být také situace ve zbytku světa jiná, než ukazují oficiální statistiky. Autoři přepočetli čisté investiční pozice, tj. zahrnuli „temnou hmotu“, také v případě EU, Japonska a souhrnně pro zbytek světa. Výsledek je takový, že v posledních zhruba dvaceti letech je čistá investiční pozice USA a EU více méně stabilní a žádná globální nerovnováha se nekoná. Pro krach dolaru podle této teorie tedy není důvod. A zdá se, že dolar to ví, zatímco většina ekonomů nikoli.
* U.S. and global imbalances: Can dark matter prevent a big bang?, Kennedy School of Government, Harvard University, November 2005.