Sovětský vůdce Nikita Chruščov v roce 1956 vyhrožoval Západu slovy "My vás pohřbíme!". Teď se čerstvě zvolený ruský prezident Dmitrij Medveděv vrátil s vylepšenou nabídkou: "Koupíme vás!", napsal britský list Financial Times.
V jednom projevu Medveděv přesvědčoval ruské podnikatele, že mají následovat Číňany v globální nákupní horečce, aby získali nové technologie a nové trhy. "To je velice důležitý úkol," naléhal.
Rusko má určitě spoustu peněz na utrácení. Jeho valutové rezervy ve výši 464 miliard dolarů (7,6 bilionu Kč) jsou třetí největší na světě. Rusko zřídilo stabilizační fond ve výši 127 miliard dolarů (více než dva biliony korun), který smí investovat v zahraničí. Státní plynárenský monopol , donedávna řízený Medveděvem, se těší na nákupy aktiv v západní Evropě.
Být koupený je jistě zajímavější nabídka než být pohřbený. Ale na Západě jsou lidé, kteří si myslí, že ruské banky jsou stejná hrozba jako kdysi ruské tanky. "Čelíme lidem (Rusům), kteří nám chtějí ublížit a oslabit nás. Jejich hlavní zbraní je naše největší slabina: peníze. Jako jsme se dříve báli ruské palebné síly, bychom se měli bát desítek miliard v ruských sejfech," míní autor knihy Nová studená válka Edward Lucas.
Zní to děsivě - ale vyvolává to i dvě důležité otázky. Opravdu Rusové chtějí "ublížit"? A i kdyby chtěli, mohli by to učinit?
Odpověď je více uklidňující, než by si to přáli hlasatelé nové studené války. Opravdu není třeba se dlouho bavit s ruskými představiteli, abychom odhalili silné nepřátelství ke Spojeným státům a Evropské unii. Kreml tvrdí, že Západ bezohledně využil oslabení Ruska v 90. letech. Teď jsou Rusové odhodláni vrátit úder.
Ale ruské zájmy jsou příliš spjaty se Západem, než aby bylo možné pustit se prostě do střetu, zvláště mluvíme-li o podnikání a obchodu. Ruský stát teď kontroluje "strategická" odvětví ruské ekonomiky. Ale použít tuto sílu jako politickou zbraň je obtížnější, než by se zdálo.
Hlavním nástrojem obrozené ruské moci jsou ropa a plyn. Rusko zbohatlo díky rostoucím cenám a to vyvolalo v Kremlu pocit, že konečně má v rukou mocnou páku.
EU se obává, že v příštích sporech by ji Rusko mohlo použít. Momentálně unie kryje přibližně 30 procent své spotřeby plynu z Ruska. A Medveděv přebírá moc právě v okamžiku, kdy v cenovém sporu s Ukrajinou seškrtil o dodávky o čtvrtinu.
Hrozba vypnutého topení uprostřed zimy by jistě pojmu studená válka dodala nový výklad. Ale ruská energie je těžko využitelná zbraň.
Skoro všechna vypnutí - a několik jich bylo - byla krátkodobá. A byla zaměřená proti přímým sousedům a ostentativně motivovaná podnikatelskými zájmy. Použití energie jako dlouhodobé strategie zamířené do srdce EU výlučně kvůli politickým cílům by bylo obří a nepravděpodobnou eskalací této taktiky.
Rusko může reálně využít svého bohatství jedině prodejem plynu a ropy. Všechny důležité plynovody míří na Západ. Rusové vědí, že pokud se kdykoliv skutečně pokusili donutit západní Evropu, aby se podvolila, navždy by tím zničili svou pověst dodavatele. Úsilí EU snížit závislost na Rusku je až dosud mizivé. Ale Evropa by byla mnohem odhodlanější, kdyby se ukázalo, že ruské energetické válčení je možné.
Nejen ruský stát má silný zájem zachovat hospodářské vztahy s evropskými klienty. Hluboké propojení politiky a podnikání v novodobém Rusku znamená, že nejmocnější lidé v zemi mají často osobní zájem na pokračování prosperity v západní Evropě. Mají podnikatelské styky, které potřebují udržet, investice, které musí chránit, vily v jižní Francii, děti na britských školách.
Ruské investice do "strategických" aktiv EU budou nevyhnutelně pozorně sledovány. Ruští investoři ale by před rozhodováním, které by vyhovovalo Kremlu, spíše dali přednost cestě, jež by nevedla k naprosté konfrontaci. Vykupovat evropskou ekonomiku a pak úmyslně vyprovokovat konflikt s EU by bylo gólem do vlastní branky.
Neznamená to, že Evropa může být úplně klidná. Přílišná závislost na jakémkoliv jednotlivém dodavateli energie - ruském či jiném - by byla chybou. Dokonce i v případě, že Rusové nikdy nepoužijí energii jako politickou zbraň proti EU, nízká produktivita a malé investice do tohoto odvětví mohou způsobit, že se Rusko v příštích 20 letech stane mnohem méně spolehlivým dodavatelem. A tak zůstává naléhavým úkolem hledání alternativních zdrojů.
Nepochybně existuje Rusko a.s. Dokonale to vystihuje Medveděvova kariéra z do prezidentského křesla. Ale sepětí ruského byznysu s ruským státem nemusí být špatná zpráva pro zbytek světa. Skutečnou hrozbou je obnovující se nacionalismus v Kremlu. Ale lidé se zájmy v mezinárodním obchodu netíhnou k nacionalismu. Prostě si to nemohou dovolit.