Vnímání vládních dluhů se v řadě západních zemí liší od reality. A mezery mají lidé často i v chápání základních vztahů mezi změnami vládních výdajů a příjmů a dopadem na rozpočet a zadlužení. Na stránkách VoxEU to tvrdí ekonom Francesco Bianchi a jeho kolegové (viz včerejší Víkendář). Co se tedy dá dělat pro zlepšení situace, a tudíž pro větší podporu společnosti pro reformy vedoucí k dluhové stabilizaci?
Bianchi píše: „Omezené fiskální znalosti neznamenají, že lidé ignorují dluh. Na otázku týkající se budoucího vývoje přitom většina z nich očekává spíše zvýšení daní než škrty ve výdajích. V jednotlivých zemích se konkrétně téměř dvě třetiny respondentů domnívají, že zvýšení daní je pravděpodobné. Oproti tomu necelá třetina čeká škrty ve výdajích.“ Podle průzkumu jsou také „lidé přesvědčení, že právě oni ponesou hlavní tíhu změn ve fiskální politice.“
Respondenti s vysokými příjmy tedy konkrétně čekají vyšší daně pro bohatší část společnosti a korporace. Naopak s menší pravděpodobností očekávají škrty v důchodech a sociálních programech než respondenti se středními a nízkými příjmy. Jde o „sebevztahující se pesimismus“ a podle ekonomů může vysvětlovat odpor k reformám, i přesto, že fiskální situace je může vyžadovat. Proč mají lidé takový pohled?
„Jednotlivci vystavení minulým epizodám fiskálního utahování jsou pesimističtější ohledně budoucích trajektorií dluhu. S větší pravděpodobností očekávají zvýšení daní a
inflaci a méně důvěřují schopnosti vlády spravovat dluhy. Toto zjištění koresponduje s dřívějšími analýzami, podle kterých makroekonomické šoky zanechávají trvalé stopy na přesvědčení a chování lidí.“ Detailnější pohled přitom ukazuje následující:
Respondenti, kteří zažili fiskální konsolidaci založenou na snížených výdajích spíše než vyšších daních, jsou výrazně skeptičtější ohledně účinnosti fiskální politiky a s větší pravděpodobností očekávají budoucí škrty. Fiskální opatření také snižují podporu vlád, zejména pokud zahrnují škrty ve výdajích. Je možné, že by poskytnutí přesných informací o úrovni dluhu a fiskálních vztazích mohlo změnit názory respondentů?
Podle ekonomů a jejich průzkumu platí následující: V zemích se stabilním nebo klesajícím zadlužením informace snižují očekávání ohledně zvyšování daní. Zejména u těch, kteří dříve nadhodnocovali míru zadlužení. V zemích s rostoucím dluhem informace zvyšují očekávání ohledně omezení vládních výdajů, a to zejména u těch, kteří dluh předtím podhodnotili. Celkově má podle ekonomů hodnotu lepší komunikace s veřejností zaměřená na dluhy a jejich udržitelnost. „Stejně jako centrální banky používají informační signály k ukotvení inflačních očekávání, vlády by mohly zvážit transparentnější informace pro formování fiskálních očekávání.“
Zároveň je ale pravděpodobné, že „univerzální komunikační strategie zřejmě nebudou fungovat. V zemích s vysokým dluhem může zdůrazňování potřeby výdajové disciplíny rezonovat více než varování před zvyšováním daní.“ Na závěr pak ekonomové zdůrazňují, že proveditelnost fiskálních reforem bude dána právě tím, jak jejich nutnost vnímá veřejnost. Tedy to, jak vnímá dluhy, daně a vládní výdaje, jejich vzájemné propojení a to, jak moc se jich konkrétně týkají různé reformní kroky.
Zdroj:
VoxEU