Již na počátku summitu zemí G8, který začal 8. července v italském městě L’Aquila, požadovali zástupci Číny, Ruska a Indie konec dominance dolaru v mezinárodním monetárním systému. Nejhlasitější je v tomto ohledu Peking. Dolar představuje 65 % světových rezerv, což je jen o trochu méně než před deseti lety a znatelně více oproti 26ti procentnímu podílu eura. Tři čtvrtiny těchto rezerv jsou v rukou rozvíjejících se ekonomik; samotná Čína drží jednu třetinu. Má tedy dobrý důvod se obávat, že masivní tištění peněz v Americe zaměřené na finanční krizi podkope její dolarové rezervy. Čínská vláda by je ráda od dolarů diverzifikovala; nové nákupy amerických vládních dluhopisů tento rok prudce poklesly. Nicméně jakýmkoliv pokusem o zbavení se zásoby dolarů by riskovala spuštění prudkého oslabení této měny. Místo toho jsou zvažovány dvě cesty, jak z „dolarové pasti“ uniknout: přesvědčit svět, aby přijal novou globální měnu nebo podporovat používání jüanu na mezinárodní úrovni.
Zhou Xiaochuan, guvernér centrální banky Číny, ve své analýze z března tohoto roku argumentuje, že mezinárodní finanční systém založený na národní měně povede ke zvyšování globálních nerovnováh. Pozice dolaru jako rezervní měny umožnila Spojeným státům levně si půjčovat, což následně vedlo k tomu, že bubliny na trhu s úvěry a nemovitostmi trvaly déle, než mohly. Pan Zhou navrhuje nahrazení dolaru Zvláštními právy čerpání (SDR) vytvořenými MMF v roce 1969. Ty nyní tvoří méně než 1 % rezerv. Brazílie, Indie a Rusko se za uvedený plán postavily. Podle The Economist se však zvláštní práva čerpání nestanou v dohledné době rezervní měnou. Trvalo by roky, než by se vytvořil dostatečně likvidní trh. MMF sice ve snaze zvýšit své příjmy 1. července schválil vydání dluhopisů denominovaných v SDR, tyto dluhopisy ale mohou být obchodovány jen centrálními bankami, ne privátními investory.
Druhou alternativou je podpora jüanu pro jeho užití v mezinárodním obchodě a financích. Počínaje 6. červencem mohou vybrané společnosti v pěti čínských městech používat jüan pro vypořádání transakcí s protistranami v Hong Kongu, Macau a zemí sdružených v ASEAN. Zahraniční banky budou moci nakoupit nebo si půjčit jüany na financování obchodů od institucí ve vnitrozemí. V červnu se Čína dohodla s Ruskem na zvýšeném užívání svých měn ve vzájemném obchodu; podobná dohoda je projednávány s Brazílií. Centrální banka v Číně také podepsala měnové swapy s Argentinou, Běloruskem, Hong Kongem, Indonésií, Malajsií a Jižní Koreou. Jüan bude k dispozici pro platbu za importy z Číny, pokud budou mít tyto země nedostatek zahraniční měny. Dalším krokem je to, že banky v Hong Kongu mohou vydávat dluhopisy denominované v jüanech.
Přes výše uvedené kroky je podle The Economist nepravděpodobné, že by jüan byl schopen během následujících let ohrozit pozici dolaru. Stále není plně směnitelný a cizincům by muselo být umožněno investovat v jüanech a poté volně repatriovat své kapitálové zisky a příjmy; vláda se však obává příliš rychlého postupu v této oblasti. Nutná by byla i existence likvidního trhu s dluhopisy bez vládních intervencí. The Economist také upozorňuje na to, že dolar nenahradil libru dříve než půl století poté, co ekonomika USA předstihla ekonomiku Velké Británie. A HDP Spojených států je nyní stále přibližně třikrát větší, než čínský.
Jak plán ohledně užití zvláštních práv čerpání tak širší užívání jüanu na mezinárodním poli předpokládají, že problémem Číny je jen příliš mnoho dolarů v jejích rezervách. Jejím skutečným problémem je však pokračující přebytek běžného účtu; aby udržela úzkou vazbu mezi jüanem a dolarem, musí pokračovat v nákupech dolarových aktiv. Jestliže Čína chce skutečně zredukovat své vystavení se dolaru, musí nechat jüan posílit. To by znamenalo ztrátu na existujících rezervách, ale zabránilo by to ztrátám v budoucnosti. Je ironií, že dokud se bude ohledně měnového kurzu držet své současné politiky, pomáhá dolaru udržet si svou dominanci.
(Zdroj: The Economist)