Mezi pádem Lehman Brothers v září 2008 a březnem 2009 padaly ceny aktiv, světový obchod, důvěra a reálná produkce rychleji než tomu bylo v roce 1929. Pak se téměř zázračně dostavilo oživení a stabilizace. Obrat nastal ve stejnou chvíli, kdy zejména v USA a Británii došlo k implementaci kvantitativního uvolňování (quantitative easing QE). Oživení se nejčastěji vysvětluje jako důsledek nadbytečné likvidity, kterou QE generuje.
QE ale nefungovalo tak, jak mnozí zpočátku očekávali. Poměr velikosti aktiv/depozit bank k rezervám je obvykle 25 či více. Od června 2008 do června 2009 se ale v Evropě rezervy komerčních bank u jejich centrálních bank zdvojnásobily a v USA a Británii vzrostly ještě více. Přesto se objem depozit a aktiv bank téměř nezměnil – multiplikátor se zmenšil na nulu;
na agregované úrovni se banky nepokoušely své rozvahy zvětšit.
Může se to zdát jako čistě pasivní reakce na injekce likvidity, nicméně banky se mohly i vědomě rozhodnout, že akumulace rezerv je nejlepším postupem - mohlo jít například o pojištění proti nejisté budoucnosti. Banky přitom nekupovaly ani bezpečné vládní dluhopisy, protože jejich výnos byl také stlačen dolů strategií QE.
Přes úplný kolaps peněžního multiplikátoru však QE hrálo při oživení hlavní roli. Rozsah nákupů aktiv ze strany centrálních bank vedl k obrovské injekci likvidity a změně struktury investičních portfolií u nebankovních institucí a účastníků finančního trhu. Klesaly výnosy dluhopisů a rizikové prémie, rostly ceny akcií a oslabovaly měny zemí, které prováděly agresivnější QE (USA a Británie relativně k eurozóně a Japonsku). Růst cen aktiv a pokles výnosů velkých společností včetně bank následně umožnil jejich refinancování.
QE by ale přesto mělo být ukončeno. Částečně proto, že multiplikátor nefungoval. QE tak místo zlepšení přístupu k úvěrům a ovlivnění výdajů malých a středně velkých firem, kde leží jádro problému, pracovalo primárně přes růst cen, zlepšení důvěry a rostoucí kapitálové zisky na finančních trzích. Pokud budou vlády příliš nafukovat finanční trhy, vytvoří se další bublina. Při jejím posledním prasknutí to odnesli daňoví poplatníci, ale tento mechanismus již příště k dispozici nebude, protože nebudou schopni ani ochotni tento krok opakovat. Centrální banky by měly přehodnotit svůj sklon k vytvoření další bubliny jen proto, aby se eliminovaly důsledky té předchozí. Načasování nebude nikdy perfektní, nyní se ale zdá, že je ten pravý čas pro vyhlášení vítězství QE a jeho stáhnutí.
Autorem článku je Charles Goodhart, ekonomický poradce ve společnosti (31,52 USD, -0,19%) a bývalý člen rady pro monetární politiku v Bank of England.
(Zdroj: Financial Times)