Je mi jasné, že jsem se svými paralelami s válkou v Iráku již trošku nudný, ale nemohu si odpustit ještě jednu. Když jsme v roce 2003 sledovali dění na finančních trzích, které bylo čas od času přerušeno nepotvrzenou zprávou o tom, že americká armáda přesunuje tu padesát tisíc vojáků do Saudské Arábie, tu několik desítek tisíc vojáků do Kuvajtu (možná to bylo naopak, už si to přesně nepamatuji), brali jsme to většinou na lehkou váhu, jelikož naše životní zkušenost válku nezahrnovala. Říkali jsme si: „To oni jen tak straší a haraší zbraněmi, ke skutečnému konfliktu nedojde, nemůže dojít, protože žijeme v lepším světě, kde se války už nedějí.“ Opak byl pravdou. Člověk si neuvědomil, jak obrovská a drahá mašinérie se dala do pohybu. Mise musela být dokončena ať s pozitivním nebo negativním výsledkem jenom proto, že objem investovaných prostředků byl tak obrovský, že žádná jiná varianta nebyla myslitelná. Naše naivní představy vzaly rázem za své.
Tyto vzpomínky mi vytanuly na mysli minulý týden, kdy jsem si mezi záplavou negativních zpráv přečetl článek, že čínským nemovitostním developerům se podařilo prodat v Hongkongu něco kolem sedmi miliard dolarů v dluhopisech pravděpodobně investorům pocházejícím ze západní polokoule. Přes všechno strašení nemovitostní bublinou v Číně a ještě nevychladnuté mrtvoly subprime hypoték, ležících v portfoliích bank, se našel kupec pro podobné dluhopisy! Nutno podotknout, že objem sedmi miliard dolarů je pouhým zlomkem celkového nemovitostního dluhu Číny a investoři si jistě dali záležet na tom, aby si zjistili detaily o tom, co kupují. Přesto se musím doznat, že mě to překvapilo – stejný pocit nepatřičnosti jsem zažíval při výše zmíněných notickách o přesunech amerických pěšáků na Arabský poloostrov.
Evropské a americké banky zažívají perné chvilky ohledně regulace bankovního sektoru. Obrázek ne příliš povzbudivý pro akciové investory. Na druhou stranu výše zmíněné instituce vesele stěhují své nejlepší investiční bankéře a obchodníky do míst jako je Hongkong a Singapur. Ti chytřejší tak učinili již s několikaletým předstihem. Tradiční, na historické zkušenosti založený pohled vám říká: „regulace je špatná věc pro růst trhů, čekají nás dlouhá léta stagnace a v horším případě deflace a japonský scénář“. Na druhou stranu se na dálném východě děje něco, co je s tímto obrazem v naprostém rozporu. Je přesun finanční palebné síly z Evropy a Ameriky pouhým nákladným harašením zbraněmi, které vyzní do ztracena? Pochybuji. Poučen zkušeností z roku 2003 již nikdy nebudu podceňovat podobné podprahové signály věštící bouři, v tomto případě ne tu pouštní, ale kapitálovou.
Pokud nastane situace, že dojde k uvolnění kapitálových toků ven a dovnitř čínské ekonomiky, bude to obrovský pozitivní impuls pro celosvětovou ekonomiku a jeho dopady by se měly projevit i na takovém „zapadákově“ jakým je v současné době pražská burza. Kdy k podobnému kroku Číňané přistoupí a jakým způsobem tento proces bude probíhat je velkým otazníkem. Že k němu dojde a že se na něj všichni zainteresovaní připravují, je nepochybné.