Kurz libry za poslední tři roky výrazně klesl. Jedná se o jeden z důvodů, proč se inflace v Británii drží výš než ve většině Evropy. Reálné mzdy klesají a to je nutná podmínka, aby se ekonomika Británie více orientovala na průmysl a méně na spotřebu. Lze však snadno zapomenout na to, že devalvace s sebou nese pokles životního standardu způsobeného dražšími importy. Počítá se s tím, že exportéři budou z poklesu kurzu těžit. Získat by měli i domácí producenti, protože nahradí dovážené zboží. Oba tyto efekty by měly převážit negativní vliv na spotřebu. Je to podobné, jako když si někdo řekne za práci méně a doufá, že bude požádán, aby odvedl více práce.
USA tomuto problému tak intenzivně nečelí, protože mnoho komodit se obchoduje v dolarech. Kupují ale velký objem zboží z Číny. Nákladová výhoda Číny je zřejmě dost velká na to, aby ani výrazné posílení renminbi k dolaru zásadně nezměnilo obchodní toky mezi těmito zeměmi. Spotřebitelé v USA jej ale pocítí ve formě vyšších cen.
V minulosti se devalvace považovaly za špatnou strategii banánových republik, která vede k inflaci a ta pak smaže přechodnou výhodu nižších nákladů korporátního sektoru. Silná ekonomika má naopak silnou měnu. Problém se ale objeví ve chvíli, kdy ekonomika již není konkurenceschopná a devalvace nepředstavuje možnost, ale nutnost. To je případ Řecka a dalších zemí, které si užívaly sazeb podobných sazbám Německa, které za to ale nyní musí platit.
Snížení ratingu japonského dluhu agenturou S&P z AA na AA- jen vrací tuto zemi zpět do situace, ve které se nacházela v roce 2007. AA- je stále extrémně dobrý rating s velmi nízkou pravděpodobností defaultu. A Japonsko má dlouhou historii obchodních přebytků, takže jeho dluh je závazkem vlastním občanům. Stále je tu ale problém redistribuce. Ti, kteří dluh vlastní, a ti, kteří platí daně, totiž nejsou ti samí. A jde také o problém sebenaplňujícího se proroctví. Poměr dluhu k HDP leží u Japonska vysoko, výnosy dluhopisů se ale stále nacházejí nízko, takže dluhová služba se pohybuje v mezích. Pokud se však věřitelé začnou domnívat, že vláda pravděpodobně přestane dluhy splácet (nebo je bude splácet inflací), výnosy stoupnou a dluhová služba se stane tíživá. Následně vzroste pokušení přistoupit k defaultu a přijde krize, které se investoři obávali.
(Zdroj: Buttonwood’s notebook)