Po pádu Lehman Brothers v září 2008 ohlásily vlády velkých světových ekonomik fiskální stimulaci, jednou z prvních byla vláda Číny, která přišla s plánem na dodatečných 586 miliard dolarů výdajů rozprostřených do dvou let. To pro každý rok odpovídalo 6,9 % HDP. Tento balíček byl větší než agregovaná stimulace v Japonsku a EU, byl ale menší než fiskální stimulace v USA. Číně umožnila rychlou reakci její dobrá fiskální situace a externí bilance.
Podobně jako Čína si vedlo ve fiskální oblasti a u bilance běžného účtu Německo. To ale na krizi reagovalo rozdílně. Zatímco Čína se zaměřila na fiskální expanzi, německá vláda udělala pro boj s recesí jen velmi málo. Její fiskální stimul plánovaný na dva roky dosahoval pouze 1,6 % HDP roku 2008. V pořadí zemí, které bylo sestaveno na základě výše stimulace, se Německo umístilo na 23. místě ze 43 zemí. Čína se umístila na prvním a USA na třetím místě. Navíc 68 % německé stimulace přišlo ve formě snížení daní, ne jako zvýšení fiskálních výdajů.
I přes malou fiskální stimulaci bylo oživení německé ekonomiky rychlé. Po 5,1% propadu v roce 2009 přišel růst ve výši 3,6 % v roce 2010 a 3,1 % v roce následujícím. Tento vývoj nastal zejména díky oživení exportů, které táhly zvýšené výdaje v zemích jako Čína, USA a Japonsko. Pomohlo i 20% oslabení eura, které nastalo mezi říjnem 2009 a červencem 2010.
Analýza propojenosti hlavních světových ekonomik ukazuje, že Čína má na globální ekonomiku rostoucí vliv. Německo naopak zůstává v pozici, kdy je ovlivňováno zejména vývojem ve zbytku světa. Mělo by ale následovat Čínu, zvýšit své domácí výdaje a pomoci tím svým hlavním obchodním partnerům. To je důležité i pro vývoj v eurozóně. Úsporná opatření na její periferii totiž dávají smysl pouze v případě, jsou-li doplněna expanzivní fiskální politikou v zemích, které si ji mohou dovolit. Možná, že eurozóna potřebuje růst na severu kombinovaný s úsporami na jihu.
Uvedené je výtahem z „Germany should follow in the footsteps of China“ autora Kamila Yilmaze.
(Zdroj: VOX)