Asi se většina z nás shodne na tom, že vysoká volatilita bude ještě dlouho jedním z hlavních rysů vývoje na trzích. Můžeme se bavit o tom, zda je hlavním důvodem pokrizové prostředí samo o sobě, či to, jak do něho vrtáme (fiskální a monetární politikou, regulacemi, neuváženými prohlášeními...) a jak se naše vrtání dříve či později mění v kurvítka. Jejich existence je mimochodem opět jasně patrná například u fiskální politiky v Evropě. Nyní se ale krátce podívejme na volatilitu samotnou.
Pohled na ukazatel volatility na akciovém trhu – index VIX, ukazuje známý fakt. Volatilita je v pokrizových letech obecně vysoká (z jednotek se index vyšplhal na desítky) a také volatilní (pohybuje se mezi cca 15 a 75). Někdy můžeme slyšet úvahy o tom, jak lze volatilitu využít k časování trhu. Relevanci podobných prohlášení soudí následující graf vývoje VIXu a akcií samotných (SPX):
Zdroj: Bloomberg
Je pravdou, že volatilita se v pokrizových letech chová poměrně ukázněně podle RON – ROFF mustru. Tzn. že roste v době, kdy jsou trhy vůči riziku averzní a ceny rizikových aktiv klesají a naopak. Můžeme tak vidět, že stejně jako mají akcie po roce 2008 za sebou tři období velkého váhání, respektive silnější korekce, má za sebou volatilita tři období růstu k výšinám. A samozřejmě, že pohled na současný vývoj může naznačovat cyklus čtvrtý (proto se stále intenzivněji hovoří o tom, že by mohl být podán, dnes již naprosto návykový, utišující monetární prostředek). O nějakém předbíhání a indikaci dalšího vývoje ze strany volatility bych ale byl velmi opatrný hovořit – nevidím ho.
Vysoká volatilita pak není nějakým neškodným průvodním jevem. Jeden z mých nedávných sloupků byl zaměřen na averzi ke ztrátám – ne ztrátám jako takovým, ale k asymetrickému posuzování potenciálních ztrát a zisků. Tento náš myšlenkově-pocitový vzorec je pak i jádrem toho, proč volatilní trh považujeme za nepřátelský.
Porovnejme dva hypotetické trhy: U obou čekáme, že do roka a do dne posílí o 10 %, u prvního to pravděpodobně bude hladká cesta, u druhého ale čekáme prudké pohyby nahoru a dolů. Ty by se sice měly v průměru vyrušit, ale naše pocitové hodnocení momentálních propadů je mnohem negativnější, než hodnocení momentálních zisků. Jako řidiči si možná do stejného místa vybereme cestu s více zatáčkami, abychom si užili jízdu. Volatilní trh nás ale s výjimkou vyložených gamblerů vystresuje mnohem více, než hladký pohyb vpřed (či vzad), i když očekávaný cíl je stejný.
Pokud vezmeme výše uvedené v úvahu, není divu, proč na poslední zimní rally obecně participovalo velmi málo retailových investorů (minimálně v USA). Jejich postoj může být odrazem zhodnocení fundamentu (včetně toho, že se zařekli, že již nikdy nepůjdou proti dluhopisovým trhům – viz některé mé předchozí úvahy). Nebo může být dán strachem. Jak ukazuje následující graf, tento strach mohl povzbudit jednak letní propad, či následná podzimní volatilita. Asi to těžko odlišíme, ale nedivil bych se, kdyby ona volatilita byla ve skutečnosti silnějším odpuzovačem, než onen prázdninový výlet na tržní Macochu:
Zimní rally pak ale byla příjemná i v tom, že přinesla skutečně obrovský pokles volatility. A trvala možná dost dlouho na to, aby investoři začali uvažovat o návratu na trh. A vzápětí dostali další ťafku. Vzhůru do dalšího kurvítkovolatilního cyklu?
Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.