Druhá inkarnace ruského prezidenta Vladimira Putina bude podle všeho opakovat chyby, které zapříčinily pád Sovětského svazu, včetně závodů v jaderném zbrojení, které si Rusko nemůže dovolit.
Ruský prezident si je vědom výzev v oblasti demografického vývoje, technické zaostalosti a přílišné závislosti na těžbě nerostných surovin, jimž Rusko čelí. Stejně tak má ponětí o závažnosti šoku, který by na ruskou ekonomiku měl rozpad eurozóny. Zatím ale na tyto hrozby nijak nereaguje. Dnes, kdy si Rusko připomíná vyhlášení nezávislosti na SSSR, stojí za připomenutí některé lekce z rozpadu sovětského impéria.
Během prvních dvou funkčních období Putin zopakoval závažné chyby ze 70. let minulého století a prostředky nashromážděné díky raketovému růstu cen ropy nedokázal nasměrovat do ostatních sektorů ekonomiky. Víc jak polovina ze 7 % růstu HDP, kterými se Rusko v uplynulé dekádě pyšnilo, pocházela ze sektoru těžby plynu a ropy. Střední třída, jejíž vzestup tento boom umožnil, nyní požaduje větší politické svobody, lepší komunální služby a odchod neschopných či zkorumpovaných byrokratů.
Drahá ropa podobně ukolébala potřebu reforem v éře Leonida Brežněva. Když se cena v 80. letech propadla ze 100 USD za barel (v přepočtu na dnešní peníze) na 20 USD, bylo už pozdě a sovětskou ekonomiku musely zachraňovat německé úvěry. K bankrotu sovětského státu pomohl i extrémně vysoký podíl HDP věnovaný na zbrojení. Dnes je Rusko možná ještě zranitelnější. Polovinu státního rozpočtu kryjí daně a vývozní cla z ropy a plynu a na zbraně chce stát vydávat mnohem víc než dosud.
Putin ve své strategii do roku 2020 vytyčil cíl vytvořit 25 milionů nových pracovních míst v odvětví vysokých technologií. V žebříčku Světové banky hodnotícího podnikatelské prostředí se Rusko hodlá posunout ze 120. na 20. místo. Podíl investic na HDP by do roku 2018 měl vzrůst ze současných 21 % na 27 %. Produktivita práce se má zvýšit o polovinu. To jsou vskutku stachanovské mety a je nepravděpodobné, že jich Putin dosáhne. Vyžadovaly by totiž téměř revoluční zápal a neochvějné odhodlání ke změně, které už současný prezident nemá.
První tři roky po jeho nástupu do funkce, kdy byly zavedeny radikální reformy daňového systému, deregulace podporující malý a střední byznys a reformy trhu práce a penzijního systému, bylo možné věřit, že Putinovým vzorem je Petr I. Dnes je jeho hlavní pracovní náplní vyvažování vlivu mezi kremelskými frakcemi usilujícími o rozporcování státu ve svůj prospěch. Místo statistik o počtu nezaměstnaných (6 milionů) a drogově závislých (2,5 milionu) se dnes v Rusku daleko víc sleduje personální složení představenstva Gazpromu nebo pohyby vlivných lidí typu energetického cara Igora Sečina a jeho věrných satrapů z jedné vládní agentury do druhé.
Z reformátora se stal konzervátor se zálibou v represi a přímé kontrole. Před několika týdny vyjmul z velkého privatizačního programu několik společností spravovaných blízkými spolupracovníky (třeba Sečinovu Rosněfť). Předvedl pohrdání novou legislativou o přímé volbě gubernátorů, když jich čtvrtinu potvrdil ve funkcích jen pár dnů před vstupem zákona v platnost. V pátek podepsal další „ukaz“, kterým se pokuta za účast v nepovolené demonstraci zvyšuje na 300 000 rublů (kolem 200 000 korun). Na tu by běžný Rus musel vydělávat rok.
Nejpalčivější připomínkou minulých chyb jsou plány na ztrojnásobení výdajů na zbrojení, po jejichž ohlášení odstoupil ministr financí Alexej Kudrin. Rusko teď bude na zbraně a platy vojáků vydávat víc než na školství. Putin chce modernizací vojensko-průmyslového komplexu diverzifikovat ekonomiku a doufá, že pokročilé zbrojní technologie najdou uplatnění v dalších odvětvích a revitalizují hospodářství. Je však otázkou, jestli Rusku pomohou zakázky pro armádu prorostlou korupcí nebo spíš nové školy a lépe placení učitelé.
(Zdroje: Bloomberg, Anders Aslund: Russia´s Capitalist Revolution, RIA Novosti)