Krize v eurozóně možná začala jako krize fiskální, nyní se však už bezpochyby rozšířila i do monetární oblasti. Monetární systém se totiž začíná rozpadat a ECB již není schopna nastavit sazby pro eurozónu jako celek. Paranoia týkající se možného rozpadu eurozóny vede finanční instituce k tomu, že drží své peníze doma a podporují je v tom do určité míry i domácí regulátoři. Mezibankovní trh tak téměř nefunguje a země na periferii trpí. Italské banky musí za roční půjčku platit 2,7 %, španělské 3,8 %, ale německé vůbec nic (ostatní nyní Německu platí za to, že se jim postará o jejich peníze). Možná tu je měnová unie, její části se ale pohybují směrem k rozvodu.
Na počátku nebyla tato krize považována za známku úpadku celé eurozóny, ale za projev problémů v několika zemích. ECB si tak mohla dovolit pasivní roli. Dnes je tomu ale jinak a ECB musí jednak, jinak dojde k rozpadu. Problém je jednoduchý. ECB musí ve středně dlouhém období zajistit cenovou stabilitu. Toho může dosáhnout pouze v případě, že je schopna ekonomiku nějak ovlivnit, a to podobným způsobem v celé eurozóně. Pokud tak není schopna učinit, její existence nemá velkého smyslu.
ECB to chápe a je si vědoma toho, že monetární podmínky v eurozóně již nemá plně pod kontrolou. Zvažuje tak množství kroků zaměřených na nápravu systému. I přesto se ale musíme ptát: Pokud ECB dělá správné věci, nebo je alespoň plánuje udělat, proč investoři stále podléhají obavám? Nabízí se několik vysvětlení: Kroky, které ECB zvažuje, jsou stále ve fázi plánování. Zdá se také, že pomoc od ECB je podmíněna tím, že budou jednat i ostatní. Mario Draghi například zmínil nutnost dodržování závazků vlád směrem k EFSF/ESM. Nemůžeme si být ani jisti, že nákupy dluhopisů ze strany ECB skončí úspěchem. Zkušenosti z USA a Velké Británie v tomto ohledu nejsou nikterak povzbudivé – obě země se opět dostávají do fáze zpomalení. Je také jasné, že Bundesbanka ECB v současném kurzu nepodporuje. A i pokud se povede obnovit přenosový mechanismus, není tu záruka úspěchu. Každý, kdo vlastnil nespolehlivé auto, ví, že oprava převodovky neznamená dokončení cesty.
Autorem je hlavní ekonom Stephen King.
(Zdroj: FT)