Japonský konglomerát Hitachi se rozhodl ráznou investicí 1,12 miliardy amerických dolarů expandovat do jaderné energetiky ve Velké Británii. Je to jen jeden z případů, kdy japonské firmy větří příležitost a nekompromisně si berou místo, uvolněné zejména německými energetikami, v tomto případě a NPower. Německo po katastrofě ve Fukušimě zavelelo k odchodu země od jaderné energetiky doma, německé firmy se stahují i z jaderných projektů v zahraničí. A jejich dosavadní partneři, třeba Babcock International či , vstupují do sňatku s Japonci. Například v Británii nechtějí rozsahově ustoupit od dosavadních 10 zdrojů se 17 reaktory, jistícími skoro pětinu britské spotřeby elektřiny.
Evropská honba za když ne uzavřením, tak vyšší bezpečností jádra, přivedla i Velkou Británii k harmonogramu uzavření celkem devíti jaderných elektráren do roku 2023. Zemi by se tím volná produkční kapacita snížila na pouhá 4 procenta ze současných zhruba 14 procent. Regulátor pro trh s elektřinou a plynem již varoval, že v nadcházejících čtyřech letech může země mít problém s dostatkem elektřiny. A tak se budou budovat nové jaderné kapacity. To dává Hitachi jen lepší výchozí pozici ke svému vstupu na britské hrací pole. Může být ironií osudu, že do Evropy tak vstoupí technologie, kterou v zásadě používala japonská Fukušima. Po administrativním povolovacím procesu, který se odhaduje na řádově rok. Británie chce postavit jaderné elektrárny na osmi místech v zemi, která dříve vytipovala. Jediným vážným zájemcem je Hitachi. Jen těžko tak bude „odejita“ ve prospěch evropských firem. Ti, kdo se s ní spojují už dnes, vědí…
Buďme spravedliví k tomu, kdo po Fukušimě utrpěl a kolik. V Japonsku dnes z 54 jaderných reaktorů fungují pouze dva. Jeden má shodnou technologii s Fukušimou, elektrárna Onagawa. Její výhodou byl 15metrový val mezi ní a mořem. Nyní technologii zřejmě uvítá Británie.
Celosvětová poptávka po jádru není minulostí. Se 104 registrovanými jadernými zdroji, které tvoří zhruba 30 procent světové jaderné kapacity, jsou na čele žebříčku Spojené státy. Kolem pěti nových zdrojů má začít fungovat v zemi do roku 2020. Další zhruba desítka je na papíře či v přípravě. Více rozpracovaných jaderných zdrojů, než kterákoli jiná země, má Čína.
Světové jaderné mocnosti (potvrzené projekty):
| USA | 104 | 1 | 13 |
| Kanada | 20 | 0 | 2 |
| Čína | 15 | 26 | 51 |
| Francie | 58 | 1 | 1 |
| Německo | 17 | 0 | 0 |
| Indie | 20 | 7 | 18 |
| Japonsko | 50 | 3 | 10 |
| Rusko | 33 | 10 | 24 |
| Velká Británie | 17 | 0 | 4 |
| Celkově | 334 | 48 | 123 |
Pro renesanci jádra hovoří také pokles cen uranu jako vstupní suroviny. V říjnu ceny klesly pod 45 dolarů, nejníže za poslední dva roky. I zde se projevuje pokles poptávky Evropy, zejména pod vlivem Německa. Německé zdroje navíc, do doby svého umlknutí (dojde-li skutečně na něj), mají rozsáhlé zásoby paliva již nakoupeny. Tím, kdo poptávku vyžene výše, bude opět jako první Čína, jako další nové projekty v Evropě a USA.
Investoři, kteří by se o jadernou energetiku zajímali, mohou využít různých benchmarků. Jedním je ETF PowerShares Global Nuclear Energy, na jako PKN, alternativou třeba NUCL. Shodné pro oba nástroje je dominantní nadpoloviční zastoupení amerických a japonských firem, ale i německých. Zatímco PKN je ale orientován více do průmyslu, NUCL do energetiky a dalších utilit.
(Zdroj: Bloomberg, , , Motley Fool, Nikkei , PowerShares)