Letos jsme viděli růst akcií doprovázený růstem výnosů vládních dluhopisů, po kterém přišla krátká přestávka. Celý vývoj byl tažen zejména dohodou týkající se fiskálního útesu, která je možná nedokonalá, ale investorům se určitě nelíbil prospekt utažení politiky ve výši 5 % HDP. Postoj trhů k celé věci je rozporuplný. Na jednu stranu by se jim líbily nižší fiskální deficity, na druhou stranu ale odmítají kroky, které by k takovému stavu v praxi vedly.
Vedle tohoto krátkodobějšího vývoje bude letošní rok klíčové, zda dojde k takzvané velké rotaci, tedy k posunu investorů od dluhopisů k akciím. Podle některých stratégů je jasné, že dluhopisy budou v reálném i nominálním vyjádření nabízet jen mizivou návratnost. Tou pravou investicí jsou proto akcie. Jejich relativní valuace se zdá být dobrá, dividendové výnosy na mnoha trzích leží výš než výnosy vládních dluhopisů. Jde tedy o podobný stav, jaký byl běžný během první poloviny minulého století, od té doby jsme ho mohli pozorovat jen výjimečně. Jim O'Neill z (136,13 USD, -0,73%) Asset Management k tomu uvádí:
„Je možné, že investoři se začínají přesouvat od dluhopisů zpět k akciím. Jako velký mezinárodní správce aktiv ale tento posun nijak výrazně nepozorujeme. Je ovšem pravdou, že na začátku ledna není pravděpodobné, že by mnozí z opatrných dlouhodobých investorů k takovému kroku již přikročili. Mezi investory bude pravděpodobně probíhat intenzivní diskuse na toto téma. Z týdenních dat týkajících se investic do ETF je jasné, že v poslední době znatelně sílí tok peněz do pasivních akciových ETF.“
Já dlouhodobě zastávám ten názor, že vyspělé ekonomiky nahromadily příliš velký objem dluhu, který není možné na reálné bázi splatit. Nemluvím jen o dluhu vládním, ale celkovém, včetně zadlužení domácností a firem. Například v případě zemí jako Irsko či Španělsko došlo k růstu vládního dluhu v důsledku bankovní krize. Pokud bude růst utlumen (a on utlumen je), máme jen tři možnosti – inflaci, stagnaci nebo defaulty. Každá z nich znamená pro investory úplně jiné závěry.
Cestou stagnace jde již dlouho Japonsko a u něj tak k žádné rotaci nikdy nedošlo. Výnosy vládních dluhopisů v Tokiu zůstávají nízko, stejně jako ceny akcií. Japonsko má ale tu výhodu, že dluží peníze hlavně svým vlastním občanům, nečelí proto takovému vnějšímu tlaku jako třeba Řecko. Pro dluhopisy je tedy taková stagnace dosti pozitivní, o dalších dvou možnostech platí opak. Defaulty jsou nyní v případě zemí, které mají dluh ve vlastní měně, nepravděpodobné (i když ne nemožné). Země bez vlastní měny, jako je zmíněné Řecko, ale k defaultu dotlačeny být mohou. Spojené státy mají tu výhodu, že vydávají dluh ve vlastní měně a zároveň v globální rezervní měně, po které je velká poptávka. Na investory tak mohou uvalit „finanční represi“, tedy platit záporné reálné sazby. Fed je navíc ochoten kupovat velký objem vládních dluhopisů, i když jeho poslední zasedání ukazuje, že tato ochota klesá. Je ale těžké věřit tomu, že kdyby výnosy amerických vládních dluhopisů prudce rostly, Fed by nezasáhl.
Co to vše znamená pro akcie? Pokud předpokládáme, že krátkodobé výnosy zůstanou ještě dlouhou dobu nízko, musíme tento předpoklad zakládat na tom, že růst bude stagnovat. Kdyby reálný růst v následujících deseti letech dosahoval více než 3 % ročně, nezaměstnanost v USA by klesla, platy by rostly a Fed by musel začít zvyšovat sazby. Pomalý růst nemusí nutně akciím škodit, protože mezi ním a akciovým trhem panuje historicky jen malá korelace. V takové situaci ale pomáhá, když trh do období slabého růstu vstupuje s nízkou valuací.
Jestliže by na straně centrální banky došlo k pochybení, výsledkem současných monetárních experimentů může nakonec být vysoká inflace. Ta je sice pro akcie lepší než pro dluhopisy, nejde ale o nijak přívětivé prostředí. Během inflačních 70. let klesly ceny amerických akcií v reálném vyjádření téměř o třetinu. Mnoho stratégů může sice vnímat zvýšený tok peněz směrem k akciím, je ale těžké uvěřit tomu, že by došlo k masivnímu posunu v alokaci aktiv. Například penzijní fondy se jednoznačně orientují na dluhopisy a stejný přístup zvolí stárnoucí populace po celém světě. Pravděpodobnější je tak pouze minirotace.
(Zdroj: The Economist/Buttonwood)