Japonský ministr financí Taro Aso hodlá při snaze o vybřednutí z recese a deflace použít receptů svého dávného předchůdce Korekiyoa Takahashiho, který v době Velké hospodářské krize přinutil centrální banku financovat expanzivní fiskální politiku, oslabil měnu a dostal zemi z deflační spirály.
„Nikdo ve vládě, státním aparátu nebo v centrální bance nemá zkušenosti s antideflační politikou,“ prohlásil Aso v rozhovoru pro stanici NHK s tím, že poučit se lze pouze z historie. Nový kabinet, vzešlý z předčasných prosincových voleb, se podle Asa chce inspirovat Takahashiho příkladem.
Jako ministr financí v roce 1932, kdy krize dosahovala největší intenzity, Takahashi zvýšil státní výdaje o 34 %, zdvojnásobil emise dluhopisů a nařídil Bank of Japan (BOJ) tyto dluhopisy nakupovat. Taktika zafungovala, deflaci utnula, oslabila kurz jenu a podpořila hospodářský růst. Navzdory monetizaci státního dluhu, považované v dnešních standardních učebnicích ekonomie za velké tabu, po dalších pět let v Japonsku panovala mírná inflace, tlumená prostřednictvím sterilizačních opatření centrální banky. Takahashi si ale nadělal mnoho nepřátel ve vojenských kruzích, když se později pokoušel nasadit rozhazovačné státní pokladně opratě a zabránit přehřátí ekonomiky. Dodatečné výdaje šly totiž hlavně na nákup zbraní a munice. V roce 1936 byl ministr zavražděn. Vláda se poté neudržitelný kurz pokoušela mírnit zavedením cenových kontrol, vysoká inflace ale zůstala problémem až do konce druhé světové války.
Současný šéf americké centrální banky Ben Bernanke Takahashiho politiku vyzdvihl v projevu z roku 2003. Ministr financí „zachránil Japonsko před Velkou hospodářskou krizí skrze reflační politiku,“ prohlásil Bernanke, který se na období 30. let minulého století specializoval v rámci své akademické kariéry.
Napodobení Takahashiho postupů má šanci na úspěch, myslí si Masaaki Kanno, hlavní ekonom japonské pobočky , který dříve pracoval pro BOJ. Varuje ale před opakováním historie. Lobbistický tlak skupin, kterým expanze fiskální politiky pomůže nejvíc, například stavebního odvětví, by mohl politikům ztížit opětovné utažení fiskální politiky poté, co se ekonomika vrátí na růstovou trajektorii. “Pokud je to jen jednorázové a dočasné, je to v pořádku. Jestliže ale vláda ztratí fiskální disciplínu, bude to mít rušivý vliv na politiku,“ tvrdí Kanno.
Japonský jen, oslabující nepřetržitě od zvolení lídra Liberálně demokratické strany Šinzó Abeho do premiérského úřadu, v pátek propadl na třicetiměsíční minimum poblíž 93 JPY/USD a v dnešním obchodování dále klesá. Za poslední tři měsíce oslabil o 13 %. Abe se chystá jmenovat nového guvernéra BOJ, přičemž se všeobecně spekuluje, že by mělo jít o člověka, který bude vládnímu plánu agresivní měnové a fiskální stimulace pozitivně nakloněn.
„Pokud centrální banka začne kupovat státní dluhopisy, ze začátku by to problematické být nemuselo, ale povede to k neomezenému tištění peněz, prudkému zvýšení inflace a velkému zásahu do životů běžných občanů,“ prohlásil odcházející guvernér BOJ Masaaki Shirakawa v projevu v roce 2011. Centrální banka se podle něj ve 30. letech odhodlala k nákupu dluhopisů proto, že jejich trh byl ještě „nevyzrálý“.
BOJ nakonec s monetizací státního dluhu pokračovala 14 let až do skončení druhé světové války. Podle studie centrální banky dosáhly nákupy největší intenzity v roce 1933, kdy BOJ nakoupila 89,6 % emitovaných dluhopisů. Dnes BOJ státní obligace pořizuje na sekundárním trhu a krom nich do svého portfolia přibrala akcie a další finanční aktiva. Objem tohoto programu činí 76 bilionů jenů (800 mld. USD).
Abeho vláda dosud ohlásila balík stimulačních opatření, která mají ekonomice pomoci překonat pátou recesi během posledních dvou dekád. Centrální banka na žádost vlády zvýšila inflační cíl z 1 % na 2 %. Naposledy byla inflace takto vysoko v roce 1997, když byla zvýšena daň z obratu. Aktivní politika nové vlády Abemu přinesla velkou přízeň mezi voliči. Podle průzkumu listu Mainichi jeho popularita od prosince vzrostla o 11 % na 63 %.
Výzvou pro Abeho bude zvládnutí stimulace bez zhoršení situace ve veřejných financích. Zadlužení státu by se letos mělo vyšplhat na astronomických 245 % HDP. Většina dluhu je v rukou domácích věřitelů, avšak se zostřováním problému stárnutí populace bude stále obtížnější nacházet potřebnou sumu úspor, které by do obligací mohly být investovány. Řada velkých veřejných i soukromých fondů, které patří k největším držitelům státních obligací, navíc kvůli obavě z inflace a pádu kurzu začíná uvažovat o radikální diverzifikaci portfolia směrem k zahraničním aktivům.
Příkladem je gigantický penzijní fond státních zaměstnanců, který spravuje majetek za 1,16 bilionu USD. Jeho manažeři uvažují o snížení pozice ve státních dluhopisech, které tvoří dvě třetiny portfolia fondu. Pokud by vláda ve své snaze uspěla a inflace a úrokové míry by vzrostly, mohlo by to hodnotu těchto cenných papírů a jejich reálný výnos vážně ohrozit.
Desetiletý japonský státní dluhopis se nyní obchoduje s výnosem 0,8 %, což hluboce zaostává za 2,05 %, které momentálně v průměru vynáší japonské akcie na dividendách. Penzijní fond, kterého dosud živily hlavně úroky ze státních obligací, se musí pro obstarání důchodů rostoucí měrou obracet k alternativním aktivům s vyšším výnosem i rizikem. V posledních letech začal nakupovat akcie na rozvíjejících se trzích.
(Zdroje: Bloomberg, WSJ)