Američtí těžaři, kteří se ve velkém vrhli na průzkum břidlicových ložisek v Ohiu, ohodnocených původně na 500 mld. USD, balí kufry. Čtyři největší hráči na kdysi perspektivní horninové formaci Utica dali všechnu půdu ve svých portfoliích na prodej. Ceny nabízených bloků klesly v některých případech o třetinu.
Společnost Chesapeake Energy, největší nájemce půdy využívané pro horizontální vrtání a hydraulické vstřikování, které umožnily otevřít rozsáhlá ložiska ropy a plynu v Severní Dakotě či Texasu, minulý týden nabídla na odkup 38 tisíc hektarů. Ohio hodlají opustit i konkurenční EnerVest a Devon Energy. První testy totiž ukázaly nižší výstup vrtů, než se původně předpokládalo.
„Výsledky poněkud zklamaly,“ komentuje výkon prvních vrtů v Ohiu Philip Weiss z newyorské konzultantské firmy Argus Research. Data z těžby podle něj zaostala za očekáváním.
Fiasko z Ohia dokládá obtíže, kterým musí při objevování a oceňování nových ložisek čelit i zkušení těžaři, kteří se snaží úspěch z Dakoty, Texasu či Montany zopakovat jinde ve Spojených státech a také v Evropě. Occidental Petroleum si v Kalifornii doslova a do písmene vylámal zuby (u tyčí používaných k prorážení horniny) na terénu prošpikovaném nevyzpytatelnými tektonickými zlomy. Exxon Mobil po několika pokusech vzdal veškeré aktivity v Polsku, jelikož objem vytěžené suroviny z tamních břidlic se ukázal být minimální. Neúspěch čínských státních korporací Cnooc a China Petrochemical na domácí půdě přinutil Peking vydat se za hledáním know how do USA.
V případě ohijské formace Utica, která se východním směrem táhne až k New Yorku, těžaři velmi často naráželi na příliš tuhé geologické podloží a příliš malý podzemní tlak na vyzvednutí ropy na povrch. Zklamání přitom předcházela pravá nákupní horečka. Někdy se ceny půdy vyšplhaly na několikanásobek hodnoty v mnohem bohatších nalezištích.
Teď ceny propadly. Zatímco v únoru Gulfport Energy koupila 22 tisíc akrů za 10 tisíc USD/akr a francouzský loni v lednu získal několik bloků za 15 tisíc USD/akr, nyní se taxy pohybují od 1000 do 8000 USD za akr. Těžařské odvětví, v němž se podle Cowen Group letos protočí 645 mld. USD, se tak drsným způsobem učí, že zkušenosti z jedné formace nelze jednoduše replikovat jinde.
Utica se do středu pozornosti dostala v roce 2011, kdy místní úřad pro přírodní zdroje vydal odhad, podle něhož měla tamní ložiska skrývat 5,5 mld. barelů těžitelných zásob, což při současných cenách představuje zhruba 488 mld. USD. V Chesapeake se kasali, že Utica překoná texaský Eagle Ford. EnerVest, největší těžař plynu v Ohiu, sliboval nová pracovní místa a příjmy pro státní pokladnu. Od loňska se však svoji půdu snaží bez úspěchu prodat.
S těžbou plynu to vypadá o něco perspektivněji. V některých oblastech byla objevena bohatá ložiska, profitovat z nich ale budou jen vybraní hráči. Takovými jsou například Gulfport či PDC Energy. V Chesapeake se rozhodli Uticu částečně opustit a hledají investičního partnera. Tempo vrtání zpomaluje nedostatečná infrastruktura, zejména absence plynovodů, které by produkci dopravily na trh.
Počet vrtných souprav v Ohiu přesto roste, což podle profesora Jeffa Danielse z Ohio State University naznačuje, že těžaři ještě ručník do ringu nehodili. Problém se získávání ropy prý mohou vyřešit nové technologické postupy. „Musíme se toho o těchto formacích ještě hodně naučit,“ tvrdí Daniels.
(Zdroje: WSJ, Bloomberg)