Od katastrofy v jaderné elektrárně Fukušima v březnu 2011 bylo po celém světě odstaveno 20 reaktorů, což je ve vymezeném období nejvíc od podobně závažné havárie v Černobylu. Náklady na vypnutí a následné zakonzervování či demontáž by mohly dosáhnout 26 mld. USD. Většina provozovatelů elektráren tvrdí, že nezbytné prostředky našetřené mají.
V Evropě budou mít nejvíc starostí s dalším osudem odstavených kapacit německé energetiky a , jejichž mateřská vláda po japonském neštěstí ohlásila plošný odklon od jádra. Během následujících dvou dekád se budou muset postarat o bezpečné rozebrání či zakonzervování 12 reaktorů, z nichž některé ještě běží. Druhým centrem odstavování bude Japonsko, jehož stávající vláda sice chce část z téměř 50 odstavených reaktorů znovu spustit, ale experti odhadují, že většina zůstane ještě dlouho mimo provoz, což zvyšuje šance, že už se nerozběhnou.
Německo spolu s Japonskem se na 20 blocích odstavených po Fukušimě podílí 12 jednotkami. Další čtyři reaktory stejný osud v krátkém časovém rozpětí několika měsíců potkal ve Spojených státech, kde jadernou energetiku likviduje levný břidlicový plyn. Jeden reaktor, jehož modernizace a další provoz by se tváří v tvář levnějším alternativám nevyplatila, byl vypnut v Kanadě.
Rozsah odstávek jen mírně zaostává za tříletým obdobím 1990-1992, kdy několik let po černobylské havárii provoz ukončilo 23 reaktorů. Většina z nich se nachází v různé fázi procesu demontáže, naplánované na desítky let. Jadernou energetiku, kterou trápí předražování stavby nových jednotek, teď čeká náročný test, během něhož se ukáže časová a finanční náročnost vyřazování z provozu a připravenost energetik nést rizika s tím spojená.
Důvodem pro pochyby o věrohodnosti stávajících prognóz může být například příběh komplexu sedmi odstavených reaktorů a závodu na zpracování vyhořelého paliva v britském Sellafieldu u břehů Irského moře. Vláda v Londýně nedávno zdvojnásobila odhad nákladů na práce ve Sellafieldu, které by měly trvat sto let, na víc než 100 mld. USD.
„Na trhu koluje hodně spekulací ohledně nákladů těchto projektů, avšak přesnější odhady mohou poskytnout pouze elektrárenské společnosti,“ tvrdí Sascha Gentes z Technologického institutu v Karlsruhe. Základním pravidlem vyřazování reaktorů je, že čím déle proces trvá, tím je nákladnější.
Pokud by se Japonsko rozhodlo odstavit všechny své reaktory, 10 tamních energetik by na to muselo vyhradit 47 mld. USD, uvádí se v prohlášení několika japonských poslanců, kteří se odvolávají na údaje ministerstva obchodu.
„Uzavírání reaktorů, které byly dlouhá léta v provozu, je neznámá oblast. I pro utility je velmi těžké spočítat náklady a časový harmonogram těchto projektů,“ tvrdí Daniel Seidenspinner z konzultantské firmy B. Metzler Seel Sohn & Co. Odstávky podle něj mohou být pro utility dodatečným rizikem.
Německé energetiky odhadují, že na jeden reaktor budou muset vyčlenit 750-1000 mil. EUR. Dotazy agentury Bloomberg na náklady již započatých prací zodpovědět nechtějí. Při již 20 odstavených reaktorech by se celkové náklady na jejich poprovozní zabezpečení mohly dostat na 26 mld. USD. Němečtí energetici jsou na to připraveni, podle jejich rozvah si na vyřazování jednoho reaktoru v průměru rezervují 1,6 mld. EUR. , jednička na trhu, si na osm jednotek a sklad jaderného paliva vyčlenila 14 mld. EUR, přičemž uvedenou částku považuje za „naprosto adekvátní a dostatečnou“.
Francouzská , která provozuje nejvíc jaderných elektráren na světě, zatím na odstávky a další práce stranou uložila 12,6 mld. EUR, přičemž celkový účet odhaduje na 23 mld. EUR. Plány počítají s kompletní demontáží reaktorů, tak aby mohly být pozemky pod nimi znovu využity.
Ve Spojených státech se náklady na vyřazení a rozebrání reaktorů pohybují níž, alespoň papírově. Podle tamního regulátora (NRC) leží mezi 280 a 612 mil. USD na jednotku. Zpráva vládního úřadu pro audit z loňského roku však tyto odhady kritizuje s tím, že jsou postaveny na 30 let starých údajích. Skutečné výdaje se prý pohybují mnohem výš. Elektrárna Crystal River společnosti by si podle NRC po odstavení měla vyžádat investici 753 mil. USD.
Podle údajů Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) je po celém světě registrováno 145 permanentně odstavených komerčních či výzkumných reaktorů. Pouze 16 z nich bylo rozebráno, na dalších 50 demolice probíhá, 60 jich je ve stavu „bezpečného uzavření“, což znamená, že palivové tyče byly z reaktorů vytaženy a bazény s vyhořelým palivem vypuštěny. Tři reaktory jsou opatřeny ochranným sarkofágem, přičemž radioaktivní materiál je uzavřen v betonem obložených či jinak chráněných prostorech. Po vypnutí reaktoru musí energetici čekat kolem 5 let, než se vyhořelé palivo dostatečně zchladí a může začít demontáž v prostorech zasažených zvýšenou radioaktivitou.
(Zdroje: Bloomberg, IAEA, WNA)