Těžba ropy v Ruské federaci v červnu dosáhla rekordní hodnoty 10,53 mil. barelů denně. Údaj vykázaný Centrálním dispečerským úřadem pro palivoenergetický komplex je nejvyšší v moderní ruské historii. Podle statistik britského koncernu se více ropy na území dnešního Ruska (tehdy RSFSR) dobývalo v roce 1988, kdy se výstup vyšplhal na 11,07 mil. barelů za den. V tom roce cena propadla a od té doby začala produkce klesat, přičemž v roce 1996 dosáhla dna na 6 mil. barelů denně. Loni se v zemi těžilo v průměru 10,37 mil. barelů denně, což Rusku zajistilo titul největšího ropného producenta na světě a bylo v souladu se slibem prezidenta Vladimira Putina, podle něhož by se produkce měla v následujících letech držet nad metou 10 mil. barelů za den. K tomu by mělo přispět hloubení nových vrtů, efektivnější využívání starších ložisek a zmírnění daňového břemene.
K růstu těžby na nové maximum podle analytika moskevské pobočky Andreje Gromadina napomohly dva faktory. Prvním je růst produkce na velkém poli Vankor ve východní Sibiři, které patří státní Rosněfti a které zásobuje převážně Čínu. Zatímco minulý rok z něj těžaři dostali 18,3 mil. tun ropy, letos by měla produkce vyvrcholit na 25 mil. tun. Od úrovně 440 tisíc barelů denně by poté měla klesat.
Druhým přispěvatelem je podle Gromadina růst produkce plynového kondenzátu na ložiscích obhospodařovaných Gazpromem. V roce 2010 se těžba kondenzátu pohybovala kolem 270 tisíc barelů denně, přičemž dnes činí 350 tisíc barelů denně. Oddělovat kondenzát od směsi, které těžaři říkají gazolín, se Gazpromu vyplatí kvůli vysokým cenám ropy na světových trzích. Za první pololetí dosáhly v průměru 108 USD za barel.
Co se mezinárodního srovnání týče, Rusko drží náskok nad Saúdskou Arábií už několikátý rok. Podle údajů agentury Bloomberg se v pouštním království v červnu těžilo 9,47 mil. barelu za den. Analytik Raiffeisenbank Andrej Poliščuk ale připomíná, že Saúdové mohou snadno a rychle navýšit výstup až na 12,5 mil. barelů za den. Rezervní kapacita umožňuje vedoucímu členu sdružení OPEC korigovat celkový výstup kartelu na předem dohodnuté metě a udržovat kotace ropy na žádoucí úrovni.
Z ruských těžařů se momentálně o nárůst produkce nejvíc snaží Rosněfť, která se po nedávném pohlcení konkurenční společnosti TNK-BP stala se zhruba 41% podílem nezpochybnitelným králem ruského ropného sektoru. Státem ovládaný moloch, v němž má od akvizice TNK-BP významný podíl , v uplynulých měsících uzavřel několik dlouhodobých kontraktů se zákazníky v Evropě i Asii. Mezi ně patří například smlouva s polskou o dodávkách 8,6 mil. tun ropy pro české rafinerie a dalších 18 mil. tun pro polské do roku 2016. Mnohem větším závazkem pro Rosněfť bude posílat čínské společnosti CNPC 15 mil. tun ropy ročně v období následujících 25 let. Ruské dodávky do Číny se tak v krátké době zhruba zdvojnásobí.
Představitelé ropných společností nejsou ohledně perspektivy těžby v Rusku příliš sdílní. Tvrdí, že nade vše nejvíc potřebují předvídatelný, snesitelný a stabilní daňový a regulační režim, který by jim umožnil s větším klidem investovat miliardy dolarů do průzkumu a otevírání nových ložisek. Velké investice jsou přitom třeba víc než jindy, jelikož většina stávajících polí je využívána desítky let a je za zenitem. Mezi nejslibnější kandidáty na budoucí přírůstky patří šelfy za polárním kruhem a v Černém a Kaspickém moři, dále východní Sibiř a také ložiska těžko dostupné ropy v břidlicových či jiných nekonvenčních formacích.
V krátkodobé perspektivě všichni významní hráči plánují mírný růst, nebo aspoň udržení stávající úrovně těžby. Rosněfť hodlá letos dosáhnout produkce 215 mil. tun (4,3 mil. barelů denně), což by bylo o zhruba 6 % víc než loňský kumulovaný objem její i TNK-BP. Šéf soukromého Lukoilu (ruské dvojky) Vagit Alekperov na konci června pro letošek ohlásil meziroční růst produkce o 1 %. V roce 2016 hodlá společnost, která zásobuje kerosinem pražské i brněnské letiště, spustit několik větších vrtů v Kaspickém moři a v okolí Chanty-Mansijsku. Výkonný ředitel Surgutněftěgazu Vladimir Bogdanov naposledy uvedl, že jeho firma hodlá v následujících letech držet těžbu mezi 60-62 mil. tun (1,2 mil. barelů denně), což zhruba odpovídá stávající úrovni. Zvýšení těžby do budoucna plánuje něfť (letos by měla vytěžit 62 mil. tun) i menší Bašněfť, která spoléhá na nové ložisko Trebsa a Titova, jehož spuštění je plánováno na rok 2018.
I analytici počítají s tím, že do roku 2020 se bude ruská těžba držet na stabilní úrovni, nebo mírně poroste. S udržením produkce kalkuluje i konzervativní předpověď ministerstva energetiky. Šéf rezortu Alexandr Novak nicméně připouští, že i to nebude snadné. Nezbytným předpokladem prý bude zpomalení vyčerpávání starších ložisek v západní Sibiři a nárůst těžby těžko dostupné ropy, který by měl být podpořen nižšími daněmi. Díky nekonvenčním ložiskům v Baženovově či Ačimovské formaci by mohla celková produkce do několika let vzrůst o 3 %. Arktický šelf, který se chystají dobýt a Rosněfť, by měl první barely začít produkovat až mezi lety 2022-2025.
Ruskou Dumou momentálně prochází návrh úpravy daňového režimu, který by značně snížil zátěž pro společnosti těžící ropu a plyn v šelfových oblastech. U plynu se ve vybraných blocích počítá se sazbou 1,0-1,3 %, u ropy s 5 %. Podle analytiků by v případě schválení zákona šlo o značný ústupek státu těžařům. Jeden odhad možnou úsporu odhadl na 20 mld. USD.
(Zdroje: Vedomosti, Kommersant, , Reuters)