Ambiciózní plány ruských těžařů na export plynu do Číny a Japonska začínají dostávat trhliny. Čína navzdory zpomalování ekonomiky bude navyšovat spotřebu i import a nahrazovat špinavé uhlí, avšak dostatek alternativních dodavatelů jí nebude na ruský plyn nijak vázat. V Japonsku zas dříve určenou perspektivou energetického mixu otřásá snaha vlády co nejrychleji restartovat jaderné bloky vyřazené po fukušimské havárii. Pokud se podaří spustit dostatečný počet reaktorů, mohla by spotřeba zemního plynu ve třetí největší ekonomice světa znatelně klesnout.
Podle čínských vládních statistik domácí spotřeba plynu v prvním pololetí roku vzrostla o 13,1 % na 81,5 mld. m3. Vlastní čínská těžba dosáhla 59 mld. m3, přičemž import vzrostl o 24,6 % na 24,7 mld. m3. Za červen zaznamenal slušný nárůst plyn přepravovaný v potrubí, jehož cena díky láci dodávek z Turkmenistánu a Kazachstánu v průměru činila 347 USD za 1000 m3. O dost menší přírůstek (3,2 %) v minulém měsíci zaznamenaly dodávky zkapalněného plynu (LNG), které vychází trochu dráž – za 1000 m3 Číňané podle celních výkazů platili kolem 412 USD.
Druhá největší ekonomika světa sice zpomaluje, avšak analytici podotýkají, že dynamika spotřeby plynu v Číně nebude tolik závislá na vývoji HDP. Jednak budou Číňané chtít v energetickém mixu dát větší prostor čistším palivům na úkor uhlí a také plánují stavět rozsáhlé zásobníky plynu, k jejichž naplnění bude třeba velké množství rezervní suroviny.
Zdaleka ale není jisté, jestli této příležitosti dokážou ruští těžaři využít. Hlavním čínským dodavatelem je dnes Turkmenistán, který podle údajů loni do Číny vyvezl 21,3 mld. m3 plynu. Před dvěma lety se představitelé středoasijských zemí dohodli na rozšíření plynovodu Turkmenistán-Uzbekistán-Kazachstán-Čína a ztrojnásobení exportních objemů. Od roku 2015 má z Turkmenistánu do Číny směřovat 65 mld. m3 plynu ročně.
Podle odhadů energetického centra Skolkovo se bude čínská spotřeba v roce 2030 pohybovat kolem 430 mld. m3 plynu ročně, což zemi posune před Jižní Koreu i Japonsko. Domácí produkce se díky rozšíření těžebních aktivit a využití břidlicových ložisek může dostat na 250 mld. m3 a dalších 125 mld. m3 si Peking zajistil v kontraktech uzavřených v letech 2009-2011. Na ruský plyn by tak teoreticky zbývalo 100 mld. m3. Plány ruských těžařů jsou přitom mnohem odvážnější.
se po dlouhém handrkování o ceně chystá konečně uzavřít dohodu s čínskými odběrateli, aby mohl začít stavět plynovod Síla Sibiře na Dálném Východě, který povede přes Vladivostok do východní Číny. Jeho kapacita je plánována na 38 mld. m3 plynu a počítá se s možným rozšířením na 60 mld. m3. Spuštění plynovodu je odhadováno na rok 2018. Na Čínu si dál brousí zuby Rosněfť a Novatek, kteří ji považují za hlavní odbytiště pro projektované terminály na vývoz LNG. Zkapalněný plyn chce vyvážet i . Kumulovaná kapacita momentálně navržených terminálů činí kolem 40 mil. tun ročně. Loni Čína dovezla 14 mil. tun LNG.
Největší šance má podle analytiků potrubní plyn od Gazpromu. Vzhledem k silné konkurenci středoasijského plynu ale budou muset Rusové přistoupit na mírně nižší ceny, než na jaké jsou zvyklí v Evropě. Jednání se vedou v rozmezí 320-390 USD za 1000 m3.
Příliš velké naděje nemohou ruští těžaři vkládat ani do Japonska, od něhož si po fukušimské katastrofě tolik slibovali. Od vypnutí zhruba 50 reaktorů, které pokrývaly 30 % japonské energetické spotřeby, se země musí výrazně víc spoléhat na plyn a ropu, což však značně prodražuje výrobu elektřiny a zatěžuje bilanci zahraničního obchodu. Za 87,3 mil. tun zkapalněného plyn importovaného v loňském roce Japonsko zaplatilo 63 mld. USD. Při ceně 16,7 USD za milion britských termálních jednotek si země připlatila až šestinásobek oproti spotřebitelům ve Spojených státech, kde plyn zlevnil díky břidlicové revoluci.
Zkapalněný zemní plyn by do Japonska rády vyvážely státní společnosti Rosněfť a . První jmenovaná se spojila s americkým koncernem a zvažují vybudování exportního terminálu za 15 mld. USD – buď na Sachalinu, odkud už vyváží , či v Chabarovském kraji. s japonskými partnery chystá terminál ve Vladivostoku. LNG kapacity hodlá budovat i soukromý těžař Novatek, a to na poloostrově Jamal na severu Ruska. Spuštění produkce se zde plánuje už na rok 2016. Vladivostocký terminál by měl být dokončen o dva roky později.
Jenže plány na expanzi ruských LNG kapacit naráží na snahu kabinetu Šinzó Abeho resuscitovat japonskou jadernou energetiku. Pokud by země dokázala rychle spustit alespoň polovinu z 50 reaktorů, mohla by podle propočtů japonského Institutu energetické ekonomiky na importech paliva v příštím roce ušetřit až 1,8 bilionu jenů (18 mld. USD). V polovině června byly spuštěny dva reaktory a výsledek se ihned dostavil: import LNG se v tomtéž měsíci snížil o 3,1 %.
Od července v zemi platí nová pravidla provozu a bezpečnosti jaderných elektráren, která využívají fukušimské zkušenosti. Žádost o znovunastartování vybraných bloků od té doby podaly čtyři energetiky. Regulátoři by mohli v září rozhodnout o spuštění dalších 10 reaktorů. V případě obnovení všech přihlášených licencí by podle analytiků poptávka po plynu mohla do roka klesnout o 10 % a trend by mohl pokračovat i do budoucna. Navíc bude konkurence na trhu LNG dál přitvrzovat. Nové kapacity se budují v Austrálii, Spojených státech či v Africe.
(Zdroje: Kommersant, Bloomberg, IEA)