Aktualizováno Finální čísla potvrdila pokles spotřebitelských cen v eurozóně za červenec o 0,5 procenta. Žádná změna se nekoná ani u meziroční inflace, která činila 1,6 procenta, stejně jako v červnu. Inflace bez energií a potravin činila 1,1 procenta, což je mírně pod červnovou hodnotou 1,2 procenta. Právě potraviny jsou v meziročním pohledu hlavním tahounem cenového indexu, když jsou jejich ceny o 3,5 procenta výš. U energií činí nárůst cen 1,6 procenta, u služeb 1,4 procenta. Inflaci pak tlačí dolů hlavně průmyslové zboží, jehož ceny jsou meziročně výš jen o 0,4 procenta.
Nejvyšší inflaci v eurozóně má už delší dobu Estonsko, kde ceny meziročně rostou o 3,9 procenta. Vysoko se inflace drží také v Nizozemsku, kde činila 3,1 procenta, a nad cílem se nacházejí rovněž Slovinsko, Finsko a Rakousko. Naopak deflace se upevňuje v Řecku, kde ceny klesají o 0,5 procenta. Nízký růst cen do jednoho procenta je pak vidět v Irsku a Portugalsku. Německo hlásí inflaci prakticky na cíli centrální banky, tedy 1,9 procenta.
Celkově je inflace relativně nízká hlavně kvůli protiinflačním tlakům na periferii eurozóny. Na druhou stranu severní země registrují inflaci blízko cíle a spíše nad ním, což svědčí o nerovnoměrnosti ekonomického vývoje. Tendenci klesat má inflace ve Francii, Itálii nebo Španělsku. Dezinflační vývoj v těchto zemích ale už přestal táhnout dolů inflaci v celém bloku. V eurozóně se pokles zastavil a od května došlo ke zrychlení růstu cen. Pro ECB tak cenový vývoj neznamená impuls k nové akci. Centrální banka navíc ve svých zprávách uvádí, že s přechodně nízkou inflací počítá. Co se týče vlivu na finanční trhy, jsou dnešní data z eurozóny naprosto neutrální.