Německá kancléřka Angela Merkelová vyrazí do brzkých parlamentních voleb s velkým esem v rukávu: rekordních 41,8 mil. lidí v zemi pracuje. Před deseti lety bylo Německo označeno za nemocného muže Evropy, dnes je vzorem pro ostatní, obzvlášť co se zaměstnanosti týče. Počet lidí bez práce klesl z 5 milionů v roce 2004 na nynější méně než 3 miliony.
Jenže německého zázraku bylo dosaženo za cenu velkého nárůstu špatně placených míst typu polovičních či brigádnických úvazků, smluv na dobu určitou či práce v úkolové mzdě. Centra pomáhající s lidem uplatněním na trhu zaznamenávají mnoho případů, kdy platy nestačí na uživení se. V některých sektorech služeb vyžadujících minimální kvalifikaci může mzda dosahovat 5 euro za hodinu.
V Německu neexistuje plošná minimální mzda. Opoziční sociální demokraté navrhují její zavedení na úrovni 8,5 euro za hodinu. Křesťanští demokraté, jejichž kandidátku kancléřka vede, kontrují návrhem postupně prosazovaných sektorových minim, která by se lišila podle odvětví i regionu. Plošné minimum by prý narušilo tradiční a osvědčený systém mzdového vyjednávání mezi odbory a svazy zaměstnavatelů, do něhož nezasahují politici. Na téma došlo i v jediné předvolební debatě lídrů dvou největších stran, při níž se Merkelová střetla s Peerem Steinbrückem.
Nedávná studie institutu IAB (Institut für Arbeitsmarkt und Berufsforschung) zjistila, že mzdová nerovnost v zemi za posledních 20 let vzrostla, obzvlášť u příjmového dna. Podobně se situace vyvíjí v dalších zemích EU, v Německu se však trend prosazuje ostřeji. Zhruba čtvrtina všech zaměstnaných pobírá nízkou mzdu, která je definována jako méně než dvě třetiny mediánu. To je druhý největší podíl málo placených míst v celé eurozóně (víc má jen Lotyšsko).
„Roste propast mezi klasickými místy na plný úvazek a různými dočasnými, nejistými, nestabilními formami zaměstnání, což je znepokojivé,“ tvrdí Thomas Rhein z IAB. Trend má původ v bolestivých reformách pracovního trhu provedených vládou Gerharda Schrödera, které zaměstnavatelům daly větší flexibilitu a dlouhodobě nezaměstnaným možnost znovu se zapojit do pracovního procesu.
Výsledkem byl růst zaměstnanosti, ale také posílené rozdělení pracovního trhu do dvou kast. Vedle zaměstnanců se zajištěným místem přibývá stále více zaměstnanců druhé kategorie s dočasnými či jinak omezenými smlouvami. Počet takových lidí v zemi během posledních let vzrostl téměř trojnásobně na 820 tisíc.
Dalších 7,4 mil. Němců má tzv. minijob, tedy práci, v níž si mohou přijít až na 450 euro měsíčně bez nutnosti příjem danit. Tento typ zaměstnání je rozšířen v maloobchodu, hotelech či restauracích. Minijobeři ale ve velké většině žádné další zdroje příjmů nemají. Takto zaměstnaní lidé nejsou schopni nic ušetřit a ani získat odrazový můstek pro lepší místo, v což se původně doufalo.
Brigádnické praktiky nasazování lidí podle potřeby se začínají rozšiřovat v dalších oborech – pivovarech, pekárnách či na jatkách. Belgie v dubnu podala stížnost k Evropské komisi, podle níž němečtí zpracovatelé masa využívají Rumuny a Bulhary najaté přes agentury, kterým platí extrémně málo, a tím získávají konkurenční výhodu.
V zemi se o tématu už delší dobu debatuje. „Německo je hospodářsky silné, ale to není celá pravda,“ uvedl Steinbrück na nedávné konferenci.
(Zdroje: FT, DW, CNBC)