Ve chvíli, kdy bude tento sloupek zveřejněn, už budou média přetékat analýzami zaměřenými na Ukrajinu a její okupaci Ruskem. Mně osobně se v principu líbí to, co napsal Martin Fendrych v „Evropa před válkou? Prezident Putin je Kryminálník“. Ruská agresivita v nás rozeznívá určitě více strun než ve většině zbytku světa. Symbolické je to, že 3. března, ovšem roku 1994, utichly struny na kytaře Karla Kryla. Kryminálníci jsou ale v plné síle. Sám jsem rusoskeptikem - ta země to dělá skutečně těžké všem, kteří by jí chtěli dát šanci. Napředposledy to ukázala způsobem, jakým se před parodií na svátek sportovních ideálů vypořádala s potulnými psy. Soucítím s těmi Rusy, kteří by rádi skutečnou svobodu, protože jejich země jim zatím stále nabízí něco jiného. Ti, kteří byli v Moskvě i jinde přes evidentní protitlak většiny ochotni jít demonstrovat proti současné agresi, jsou bez přehánění hrdinové. Snad podobnou kuráž najde i zbytek světa, zatím se s prominutím jen tlachá.
Bohužel už si nepamatuji jméno té studie, ale její jádro mi utkvělo v paměti pevně. Vybavuje se mi jako ekonomovi v situacích jako je ta současná. Jde o následující: Indiánské kmeny v Jižní Americe spolu čile obchodovaly. U některých je to pochopitelné z čistě ekonomického hlediska: Různé kmeny mají přístup k různým zdrojům a asi i dovednostem, takže ač asi nečetli Adama Smithe, těží ze vzájemné specializace a obchodu. Pozoruhodné je ale to, že mezi sebou čile obchodují i kmeny, které si z ekonomického hlediska nemají co nabídnout. Tedy ty, které mají stejné zboží a mohli bychom mluvit pouze o tom, že jeho výměna přináší pouze transakční náklady. Hlavní tezí této studie je to, že tato výměna má do značné míry preventivní příčiny. A to preventivní z hlediska boje mezi jednotlivými kmeny. Přeci jen se asi hůře bojuje s náčelníkem, se kterým jsem ještě včera večer seděl u ohně a vyměňoval si s ním ozdoby na krk, než s někým, koho jsem neviděl blíž než na desítky metrů. O něm si můžu lehce domýšlet, že je to ďábel v lidské podobě, zatímco o tom prvním už těžko.
Uvedená snaha o mír přes obchod dává perfektní smysl, ale bez škobrtnutí to nebude. Dokazuje to právě současná situace. Některé „kmeny“ jsou totiž stále poměrně barbarské. Rusko přitom není v pozici, kdy by si se sousedními kmeny vyměňovalo zboží jen pro samotnou výzměnu. Dokazuje to pohled na následující grafy. První ukazuje země, ze kterých Rusko importuje. Z hlediska dovozů jsou pro Rusy nejdůležitější kmeny čínské, německé, ukrajinské a japonské. Předmětem tohoto toku obchodu jsou zejména automobily, strojírenské výrobky a chemie – farmaceutika. Více než 60 % ruských exportů pak tvoří ropa, plyn a s nimi úzce související produkce. Největšími dovozci ruské ropy jsou Němci, Nizozemci, Poláci a Číňané (druhý graf). Běžný účet Ruska pak je v plusu (třetí graf):
I pokud bychom reakci na Ruskou agresi omezili pouze na ekonomicko obchodní rovinu (a zdaleka neříkám, že by tomu tak být mělo), prostor je obrovský. Nepříjemné by to bylo i pro zbytek světa i pro nás. Ale snad už máme priority dost srovnané na to, abychom to učinili bez většího přemýšlení. A tím nechci naznačovat, že výsledky se rychle dostaví. Pokud je mi známo, studie analyzující efektivitu embarga a podobných kroků přicházející se smýšenými závěry. Jsme ale už přece jen někde jinde, než v době budování kolonií, kdy se každá země pyšnila a byla uznávána za to, že získala nějaké nové území*. Tvrdím, že Rusko lační po mezinárodním uznání. Snaží se ho ale podvědomně získat v lepším případě pompézností, v horším silou a neandrtálskými metodami. Musí jasně pochopit, že ty mu přinesou přesný opak – odsudek, izolaci. V tuto chvíli nedoufám ani tak v rychlý obrat u Ruska jako v to, že zbytek světa už vyspěl dost na to, aby v té správné dávce uměl použít měkkého i tvrdého.
*Jen krátce vyloženě investiční poznámka: Už delší dobu se ruský akciový trh obchoduje s valuacemi, které jsou ve srovnání s ostatními novými trhy na velmi nízkých úrovních. Někoho to mohlo vést k býčímu pohledu na Rusko. Ale současný vývoj snad lépe než řada problémů s účetnictvím, vláda nepráva a podobné „detaily“ ukazuje, že pro takový stav je dobrý důvod. Či přesněji řečeno, že i předchozí skepse byla přílišným optimismem. Sám jsem do Ruska přímo nikdy neinvestoval ani korunu a asi tomu tak ještě dlouho bude.
Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.