Zcela bez obalu přiznávám, že se následujícími řádky pouštím na poměrně tenký led a sám jsem zvědavý, jakou reakci nakonec mezi čtenáři (a čtenářkami) vyvolají. Svět bankovnictví, peněžnictví, investic a finančních trhů je historicky považován za čistě mužskou doménu a nedávno uvedený film Vlk z Wall Street tomuto stereotypu spíše nahrává. Přesto na světě existují ženy, které se v prostředí investic pohybují velmi úspěšně a v mnoha ohledech zdatně konkurují jejich mužským protějškům. K jejich roli se však historicky váže nemálo předsudků a proto podle mě není bez zajímavosti podívat se, jak je to všechno vlastně doopravdy.
První vnímaný rozdíl mezi muži – investory a jejich ženskými protějšky je v jejich přirozeném temperamentu. Muži jsou bráni jako agresivní a soutěživí, ženy naopak jako empatické a spolupracující. Pro mnoho mužů proto není hlavním cílem absolutní výnos z jejich investice, ale to, zda se jim podaří překonat jejich „protivníky“. Proto vstupují do mnohem riskantnějších sázek, které jim však také mnohem méně často vychází. Současně se muži v porovnání se ženami mnohem více chlubí svými (často spíše teoretickými) úspěchy a naopak mnohem méně než ženy žádají o radu či pomoc – jako by se jednalo o známku slabosti či poraženectví. Sečteno a podtrženo, muži mnohem snáze ztrácí ze zřetele skutečný cíl jakéhokoliv investičního procesu – dosahování konzistentně pozitivních výnosů na relativně dlouhém období.
Mnoho behaviorálních psychologů tvrdí, že ženy jsou v porovnání s muži mnohem averznější k riziku. Více používají bezpečnostní pásy, méně kouří a častěji prochází preventivními zdravotními prohlídkami. Není se tedy čemu divit - díky své povaze preferují spíše bezpečnější investiční nástroje a jimi držená (resp. spravovaná) investiční portfolia jsou mnohem méně kolísavá. Jedna nedávná studie navíc prokázala, že když se objeví problém, muži se stávají nervózními, zatímco ženy se stanou opatrnými až bojácnými. Zloba a nervozita však lidi obvykle vede k bezhlavému jednání, které může v případě investic vyústit například k navyšování již tak prodělečných pozic. Ženy jsou na tom v tomto ohledu mnohem lépe a jejich opatrná povaha vede k tomu, že se buďto velkým problémům úplně vyhnou a pokud tato varianta z jakéhokoliv důvodu není možná, včas „zatáhnou rohy“ a nadcházející turbulence na trzích přežijí v relativním bezpečí.
Třetí zásadní rozdíl v investičním přístupu mezi muži a ženami spočívá v tom, že ženy „dělají svůj domácí úkol“ mnohem pečlivěji, než muži. Obecně totiž platí, že ženy se co do vědomostí a znalostí v porovnání s muži spíše podceňují a tak je v jejich případě méně pravděpodobné, že by se nechaly vmanipulovat do něčeho, čemu nerozumí. Současně mají ženy mnohem realističtější očekávání ve věci možného budoucího výnosu z jejich investice resp. jejich očekávání takového výnosu je nastaveno mnohem níže, než v případě mužů. Je tak velmi nepravděpodobné, že by se ženy nechaly zlákat na „akcii, na které nemůžete prodělat“ či propadly myšlence, že „pokud tuto akcii nekoupíte hned, přijdete o obchod svého života“.
Poslední studie prokázaly, že plných 25% mužů by si klidně „vsadilo“ na nějakou akcii bez toho, aby si před takovouto investicí udělali její hlubší analýzu. V případě žen je tento údaj maximálně na 10-12%. Výsledkem je stav, kdy ženy obchodují mnohem méně často a jejich portfolia jsou tak zatížena nižšími transakčními náklady, nemluvě o výrazně nižší daňové povinnosti. Z definice jsou tak ženy mnohem trpělivějšími investory a panikaří (pro někoho možná překvapivě) výrazně méně, než muži.
Posledním dominantním rozdílem je fakt, že ženy mnohem častěji než muži připisují své úspěchy na poli investic faktorům objektivně mimo jejich dosah - například štěstí či osudu. Tento vnímaný paradox – snaha dosáhnout kontroly v prostředí, o kterém vím, že podléhá mojí kontrole jenom částečně či vůbec – je však svým způsobem osvobozující. Umožňuje to výrazně omezit tendenci k úzkosti či bezhlavému jednání a současně to nijak nebrání v tom, aby si člověk dokázal přiznat chybu.
Tolik suchá teorie. Jak však výše uvedené úvahy obstojí ve skutečném životě? Spolehlivých a konzistentních údajů o ženách – investorech je relativně pomálu a tak se musíme spokojit s poměrně objektivními daty o tom, jak se vede ženám v pozici portfolio resp. fond-manažerů. Zde je jedním z možných zdrojů společnost Rothstein Kass, která dlouhodobě sleduje a monitoruje výkonnost hedge-fondů, vedených ženami. A rozhodně nejde o nezajímavá data. V období od 1. ledna 2013 do konce loňského listopadu vydělaly hedge-fondy spravované ženami +9,8%, zatímco index HFRX Global Hedge Fund dosáhl v tom samém období výnosu „jen“ +6,13%. Pokud vám takový výsledek připadá poměrně uspokojivý, tak počkejte, až uvidíte výsledky za delší období. Protáhneme-li sledovanou periodu na období leden 2007 – červen 2013 tak zjistíme, že „ženské“ hedge fondy vydělaly v daném období +6%, index HFRX Global Fund Index je -1,1% a širší akciový benchmark S&P 500 je +4,2%. To vůbec není špatné, že?
Bližší košile než kabát a proto se pojďme podívat, jak se daří ženám – investorkám v prostředí České republiky. Vzhledem k tomu, že podle posledních odhadů se na našem akciovém mini-trhu aktivním investováním zabývá přibližně 100-150 tisíc lidí, zkoumaný vzorek bude poměrně malý. Nemluvě o tom, že konzistentní a ověřitelná data ve své podstatě neexistují – vše se tedy bude zakládat spíše na osobní zkušenosti. Obecně lze ženy - investorky rozdělit do dvou skupin: ty, které se investováním svých vlastních peněz živí a ty, které to mají spíše jako hobby či příležitostný přivýdělek. První skupinu lze navíc ještě rozdělit na ženy, které investují do veřejně obchodovatelných a likvidních titulů a na ty, které se zaměřují spíše na tzv. portfoliové investice, tj. investice přímo do jednotlivých společností. Ženy, které mají investování jako zdroj obživy, téměř beze zbytku splňují teoretické předpoklady, které byly uvedené v první části tohoto textu. Je jim obvykle mezi 30-40 lety a pro někoho možná překvapivě preferují investice na zahraničních kapitálových trzích, spíše než na burze v Praze. Jejich zájem se však neomezuje jen na akcie či indexové akcie ETF, ale velmi často spekulují také na měnách, nebojí se svá portfolia měnově zajišťovat a bez obav se pohybují i na komoditních trzích. Výnosy z jejich portfolií jsou obvykle o něco málo vyšší, než jsou průměrné výnosy trhu, současně však vykazují mnohem větší stabilitu a nižší volatilitu, než portfolia tržní. V průměru drží mezi 10 – 20 pozicemi a své portfolio sledují minimálně jednou denně. Oproti mužům jen velmi málo využívají tzv. chytré pokyny (stop-loss či stop-profit), ale na jejich obranu je nutno dodat, že je taky potřebují výrazně méně. Vybírají si totiž spíše tituly z oblasti „blue-chips“, které jsou z definice méně kolísavé a proto jsou jejich portfolia poměrně stabilní.
Ženy, které mají investování na kapitálových trzích jen jako formu „přivýdělku“ se však – opět možná relativně překvapivě – občas chovají spíše jako muži. Často obchodují na základě okamžitých impulsů, nezřídka se nechají zlákat na „tip dne“ a výkonnost jejich portfolií je poměrně proměnlivá. Jejich investiční strategie není příliš konzistentní, často se přesouvají z jednoho trhu na jiný, obvykle i v rámci jednoho jediného obchodního dne. Obchodují často a rády, což s povděkem kvitují zejména jejich makléři a bankéři, pro které jsou takoví klienti zdrojem poměrně slušné obživy.
Po posledním odstavci by se vám možná chtělo říci, že glorifikace žen jako investorek není založená na příliš pevných pilířích a argumentace, že ženy jsou na finančních trzích lepší kabrňáci než muži kulhá. Možná ano a možná ne. Beze zbytku však platí jedno – když víte, co a proč děláte, tak je úplně jedno, zda jste muž, či žena…
Vyšlo v březnovém vydání české mutace magazínu Forbes.