Během uplynulých pěti let se zdálo, že největší problém USA představují rostoucí dluh a deficity. Úctyhodní lidé neustále varovali před tím, že se brzy staneme dalším Řeckem. Postupem času se ale toto téma z médií vytratilo a ukazuje se, že šlo o planý poplach. Rozpočtová kancelář Kongresu CBO očekává, že federální deficit letos dosáhne 2,8 % HDP, v roce 2009 se přitom vyšplhal až na 9,8 %. Je pravda, že i současné deficity znamenají další růst dluhu. Ale ekonomika roste také, takže poměr dluhu k HDP by měl v následujících deseti letech zhruba stagnovat.
V delším období by se měla míra zadlužení začít zhoršovat, což je důsledek stárnutí populace a jeho dopadu na Medicare a systém sociální podpory. Došlo však k prudkému poklesu nákladů na zdravotní péči, které dříve hrály hlavní roli v černých dluhových scénářích. V roce 2039, tedy za celé čtvrt století, by měl dluh v poměru k HDP dosahovat úrovně, která nepřekročí míru zadlužení dosaženou na konci druhé světové války. CBO také očekává, že výnosy vládních dluhopisů zůstanou nízko a nebudou se pohybovat výrazně výše, než bude tempo růstu celé ekonomiky. To opět oslabuje riziko dluhové spirály, ve které by rostoucí dluhová služba tlačila dluh výš a výš.
Rostoucí dluh ale určitě není ničím pozitivním. Co bychom tedy mohli proti tomuto růstu učinit? Stačilo by překvapivě málo. CBO odhaduje, že pro stabilizaci současného poměru dluhu k HDP by stačilo snížení vládních výdajů či zvýšení daní o 1,2 % HDP. Pokud bychom s takovým krokem čekali do roku 2020, jednalo by se o 1,5 % HDP. S ohledem na negativní postoj republikánů ke všemu, co současný prezident navrhne, je takový krok v současné době těžko proveditelný. Z hlediska ekonomiky ale nejde o nic převratného. Krátce řečeno, dluhová apokalypsa se nekoná.
Ale počkat. Co možná ztráta důvěry? Byla tu celá řada varování, že je za dveřmi. Po některých z nich dokonce následovalo zklamání z toho, že k ničemu nedošlo. Například Alan Greenspan varoval před dalším Řeckem a pak hovořil o „politováníhodné“ absenci vyšších sazeb a inflace. Možná, že Spojené státy, které si půjčují ve vlastní měně a proto jim hotovost nemůže dojít, nakonec nejsou druhým Řeckem. Dluhová krize se ve skutečnosti nekoná. Je ale těžké vyhnout se dojmu, že veškerá dluhová panika měla nějaký politický záměr. Tedy že ji lidé používali jako nástroj útoku proti Medicare a změnám v oblasti sociálního zabezpečení. Tito lidé opravdu napáchali velké škody a odvedli pozornost od skutečných problémů, jako je devastující nezaměstnanost, špatná infrastruktura a další.
Autorem je Paul Krugman.
Zdroj: NYTimes