Paul Krugman na svém substacku uvažuje nad stavem americké ekonomiky a není z něj právě nadšený. „Chci něco říct k opravdu alarmující nové zprávě o spotřebitelské důvěře. Jedná se o dlouhodobý průzkum důvěry od Michiganské univerzity. Na ten se lidé nejvíce zaměřují a čísla jsou hrozná,“ tvrdí ekonom.
Krugman pokračuje s tím, že v USA se nyní dosahuje „rekordně nízké spotřebitelské důvěry, což odpovídá celkovému obrazu hospodářství.“ Lidé jsou podle něj velmi znervózněni cenovým vývojem, ekonomickou politikou a „prostě nemají pocit, že existuje někdo rozumný, kdo má věci na starosti.“ K tomu Krugman dodává: „Máme tu spotřebitelskou náladu, která je horší než v době největší finanční krize. Je horší než během stagflace kolem roku 1980. A je těžké říct, zda je to oprávněné. Zákazník má vždycky pravdu a pokud se lidé cítí špatně, pak to musíme brát vážně. Ale ve skutečnosti jsou opravdu velkým problémem inflační očekávání.“
Proč se zaměřovat právě na tato očekávání? Krugman vysvětluje: „Jestliže máme rok zvýšené inflace, třeba kvůli tomu, že uděláte něco hloupého, zavedete cla nebo rozpoutáte válku, vedete ji špatně a vyženete nahoru ceny ropy, pak to není pozitivní vývoj. Ale skutečně vážný problém nastane, pokud inflace v ekonomice zakoření. Jde o výraz, který se používá i v centrální bance a myslí se tím následující věc: Ne všechny ceny včetně mezd se stanovují současně, v jednu chvíli. Existuje jakýsi systém přeskoků, kdy každá jednotlivá společnost, každý jednotlivý zaměstnavatel stanovuje ceny. A to jednak na základě inflace v minulosti, ale i inflace, kterou očekává v budoucnu.“ Inflace přitom zakořeňuje, když se očekávání posouvají nahoru a ovlivňují celý tento proces stanovování cen.
Krugman pokračuje: „Nemáme přesné ukazatele toho, co si lidé, kteří stanovují ceny, o inflaci myslí. Ale máme docela dobré, v průběhu času konzistentní ukazatele toho, co očekávají spotřebitelé. Pokud inflace přichází a zase odchází a neprojeví se v očekáváních, dá se s tím žít. Stane-li se součástí očekávání, jde o mnohem, mnohem složitější situaci. Pak je třeba tato očekávání z ekonomiky zase nějak dostat. Protože když to neuděláte, inflace se bude živit sama sebou. Ceny porostou, protože všichni očekávají, že ceny porostou, a tato očekávání se tím potvrdí. A vše se točí dál.“
Něco takového se podle ekonoma stalo na začátku 80. let. Po inflaci v 70. letech se situace nakonec dostala pod kontrolu, ale stalo se to během let extrémně vysoké nezaměstnanosti. Někteří lidé předpovídali, že kvůli inflaci v letech 2021 až 2022 bude muset dojít k něčemu podobnému. Krugman podle svých slov s tímto pohledem nesouhlasil, protože střednědobá inflační očekávání se tehdy nezvýšila. Ovšem v posledních dvou měsících se očekávaná inflace v příštích pěti letech výrazně zvedla. „Není to rok 1980, ale je to opravdu špatné. Je to nejhorší číslo, jaké jsme v tomto ohledu viděli od začátku 80. let. To naznačuje, že běžný člověk začíná po celním šoku a nyní i po íránském šoku věřit, že se nacházíme v prostředí s vyšší inflací. A je možné, že lidé, kteří rozhodují o cenách, uvažují stejně.“