Když se ve vztahu ke světové ekonomice hovoří o Číně, obvykle jsou hlavním tématem její exporty. Což je pochopitelné: Vývozy Číny do této země natahují (zejména) americké dolary, které jsou pak recyklovány investicemi do (zejména) amerických cenných papírů. Toto kolečko je jedním z klíčových mechanismů fungování globální ekonomiky. Jen podotknu, že na tom není nic špatného, skutečnou „nerovnováhou“ se tento mechanismus stává ve chvíli, kdy nejeví známky korekce opačným směrem. Tedy známky vyšší spotřeby v Číně (menších čínských exportů) a nižší spotřeby/vyšších úspor v USA a spol. Čína přitom takto nerecykluje získané dolary z lásky k USA či jejich cenným papírům, ale z lásky ke svým exportům. A kdyby tak nečinila, nemuselo by to pro USA být pohromou – přineslo by to možná o něco vyšší sazby, ale každopádně slabší, tudíž exporty podporující, dolar (kvůli silnějšímu dolaru/slabšímu renminbi to Čína dnes vše dělá).
Navzdory úvodu to dnes ale nebude o exportech, ale importech. Čína totiž není jen exportní velmocí (či přesněji řečeno velmocí, která je schopná dovážet poptávku ze zahraničí). Velikost její ekonomiky z ní téměř automaticky dělá i velmoc importní (z velké části totiž přidá k dovozům určitou hodnotu a reexportuje). Zpomalování, zrychlování a strukturální změny v čínské ekonomice se pak přes její dovozy projevují ve zbytku globální ekonomiky. Nyní už pár konkrétních čísel, či spíše křivek - graf ukazuje vývoj čínských importů z vybraných zemí.
Výborně si podle grafu vede EU, což znamená hlavně Německo. Platí to celkově a zejména od roku 2013. Moc dobře na tom naopak nejsou komoditní exportéři – Brazílie a Austrálie. Obojí vlastně dobře vystihuje strukturální posun, ke kterému by Číně mělo docházet – od oceli a uhlí ke spotřebnímu zboží. Špatně si pak nevedou ani Jižní Korea s USA. Měřítko je v miliardách dolarů. EU za posledních 12 měsíců do Číny exportovala za 237 miliard USD, USA za 156 miliard USD. Je těžké najít ekonomickou oblast, kde si Evropa nyní vede lépe než její americký protějšek. Zde se to daří a to poměrně výrazně. Ale opět – hovořit o Evropě jako celku je trochu zavádějící.
Exportní mizérií prochází (co se týče exportů do Číny) Japonsko (které přitom vyváží zboží s hodně přidanou hodnotou). Tato země až do roku 2011 do Číny vyvážela více než EU. Na dalším vývoji se bezesporu podepsaly i výrazně chladnoucí vztahy mezi oběma zeměmi a k určitému obratu v japonských exportech do Číny dochází až v letošním roku. A touto připomínkou toho, jak geopolitické vztahy ovlivňují ekonomiku, se hladce dostávám k v nadpisu avízovanému Rusku. Rozjíždějí se nové sankce a protisankce, je proto namístě podívat se na to, jak je Rusko importně „propojeno“.
První z následujících dvou obrázků ukazuje, jaké dovozy jsou nejdůležitější pro Rusko. Na první pozici zde dominuje Čína, hned za ní je Německo. Dohromady tyto dvě země pokryjí téměř třetinu všech ruských dovozů. S velkým odstupem za nimi je Ukrajina, Bělorusko, Japonsko a USA. Do žebříčku jsme se s 1,9 % podílem na importech dostali i my.
Zdroj: Bespoke
Druhý graf už ukazuje, jak důležité je Rusko pro exportující země (podíl exportů do Ruska na celkových vývozech dané země). Zde je na prvním místě Polsko, tedy jedna ze zemí nejostřeji se stavící proti Rusku a jeho současným excesům. Poláci mají zřejmě na rozdíl od mnoha dalších jasno ve svých prioritách. V žebříčku následuje Turecko a Německo (tedy jedna ze zemí stavících se k Rusku nejpřátelštěji). Pro Čínu není Rusko s 2,3 % podílem na jejích exportech ničím závažným, o Spojených státech nemluvě. V popsaném obrázku ale samozřejmě chybí obrácená strana mince – exporty Ruska. Tedy zejména exporty energií, které nejsou zrovna nezbytným zbožím, ale to samé platí o dolarech, které z nich Rusko má.
Zdroj: Bespoke
Trochu o geopolitice, sankcích a valuacích: Když jsem minule psal o valuaci zemí BRIC, podotkl jsem, že ruský trh trpí za středověk v této zemi. Na mysli jsem neměl jen poslední měsíce, ale roky. Pokud někdo s mým hodnocením nesouhlasí, jeho volba. Pokud někdo váhá, navrhuji dost objektivní měřítko: Leťte alespoň na jeden den do Moskvy. Pokud budete mít to štěstí a nesestřelí vás Ruskem podporovaní separatisté, či jiní zelení mužíci, kteří nemají s Ruskem vůbec nic společného, jen vyznamenání za statečnost od Putina, postavte se v Moskvě na nějakou velmi rušnou křižovatku. A sledujte, jak Rusové řídí, jak se chovají k ostatním na silnici. Podle mého podobný pohled poskytuje celkem výstižný obrázek v každé a o každé zemi a společnosti (včetně nás)*. Ne náhodou mají v Rusku snad nejvyšší počet kamer v automobilech na světě. Pokud by pak bylo třeba správně si nakalibrovat pozorovací standard chování na silnicích (co je a co není středověk), nenavrhuji náš domácí pohled, ale byť jen krátkou cestu například do Švédska.
Je velmi ošemetné snažit se implementovat naše systémy a měřítka jinde a posuzovat podle nich jiné země (byť naše měřítka považujeme za vznešená). Pokud ale chce někdo svůj středověk rozšiřovat za své hranice, mělo by narazit na jasné NE. Rusko pak určitě není černobílým obrázkem, bavíme se zde ale o tom, jak nešťastným způsobem si chce léčit svoje bolesti a rány. A zda mu to opět umožníme.
* Možná, že existuje ještě jednodušší způsob - jeďte na vysočinu. Nedávno jsem na silnici z Tábora do Pelhřimova jel v koloně aut, když zezadu začaly mírně řečeno podivuhodným způsobem předjíždět dvě SUV. Čtenář bez problémů uhádne, odkud že přicestovala (přece jen napovím - Švédové to nebyli). Pokud pak místo mých primitivních měřítek hledáte nějakou sofistikovanější úvahu o ruském „středověku“, můžete třeba zabrousit na nedávný rozhovor s Tomášem Halíkem, z nějž vybírám následující názor:
„Jistě, Putin si nejdříve brousí zuby na bývalé sovětské republiky, kde Ukrajina hraje dominantní roli. Zrovna tak by ale rád dostal pod ekonomickou a politickou dominanci bývalé satelity včetně nás. Jako bývalý důstojník KGB se snaží oživit staré špionážní sítě a vytvářet páté kolony v demokratických státech. A že loví v nejkalnějších vodách české společnosti, o tom svědčí různí ti „přátelé Ruska“ a další vynořivší se spolky putinovců. Někteří tu šíří putinovskou propagandu vysloveně goebbelsovského rázu“.
Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše,
mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako
investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho
názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.