Ukrajinský parlament dnes ratifikoval přístupovou smlouvu s Evropskou unií. Ukrajinský zákonodárný sbor, ve kterém zasedá 449 poslanců, přijal tuto smlouvu pohodlnou většinou 355 hlasů, přičemž minimálně bylo zapotřebí alespoň 226 hlasů. Následně podepsal přístupovou smlouvu také prezident Porošenko. Ekonomickou část přístupové dohody přitom podepsal ukrajinský prezident již v polovině června.
Ukrajina se tak vrací zpátky v čase do přelomu února a března letošního roku, kdy odmítnutí bývalého ukrajinského prezidenta Janukovyče podepsat asociační dohody s EU odstartovalo protesty opozice. Opoziční síly se koncentrovaly na kyjevském náměstní Majdan, kde začal krvavý boj s vládními silami, který trvá s různě dlouhými přestávkami dodnes.
V mezičase se ujal vlády nový ukrajinský kabinet premiéra Jaceňuka, Rusko pod záminkou ochrany rusky hovořících občanů na Krymu anektovalo tento poloostrov a následně se ruská intervence rozšířila na východ Ukrajiny. Podle dostupných odhadů (agentura Reuters) si zatím protesty a následný vojenský konflikt vyžádaly téměř tři tisíce obětí (včetně úmrtí ruských vojáků, kteří se vrací domů v rakvích, aniž by bylo jasné kdy, kde a za jakých okolností zemřeli – podrobněji ZDE).
To všechno kvůli jednomu podpisu, který bývalý prezident Janukovyč odmítl pod asociační dohodu s EU připojit. Nabízí se tedy otázka, proč byla právě tato smlouva tak důležitá, že její ne-podepsání mohlo vyvolat masové násilnosti, vedlo ke ztrátě Krymu (a možná i jiho-výhodu Ukrajiny), způsobilo smrt tisíců vojáků a civilistů a vyvolalo ve světě největší mezinárodně-politickou tenzi od konce Studené války? Proč je přístupová dohoda k EU pro Ukrajinu (a Rusko) tak důležitá?
Demonstrační efekt
Ekonomie používá k vysvětlení růstu podílu veřejných výdajů na HDP koncept tzv. demonstračního efektu. Ten ve stručnosti říká, že úroveň výdajů se zvyšuje (také) proto, že obyvatelé jednotlivých zemí porovnávají míru veřejných služeb mezi různými státy a následně vyžadují podobnou/vyšší úroveň zajištění také v domácí ekonomice. Prosté srovnávání pak vede k nárůstu veřejných výdajů, které kompenzují sociální „vymoženosti“ vypozorované v okolních státech.
Koncept demonstračního efektu, avšak podstatně šíře definovaný, by mohl být jedním z hlavních důvodů, proč nepřijetí asociační dohody s EU prezidentem Janukovyčem, mělo potenciál vyvolat geopolitickou krizi, která dnes zasahuje celý region. Moskva byla historicky zvyklá na „nárazníkovou“ zónu tvořenou satelitními státy, které tvořily vnější krunýř sovětského impéria. Díky těmto zemím byl sovětský režim a jeho obyvatelé „chráněni“ od západního světa a byly tím pádem také omezeny možnosti srovnávání občanských a politických svobod.
Pokud však bude mít Rusko za souseda (další) zemi, která je členem EU (a usiluje navíc o vstup do NATO), potom se možnosti poměřování kvality života v Rusku a státech EU/Ukrajině silně zvýší. Obyvatelé Ruska by mohli začít v logice demonstračního efektu požadovat více občanské a politické svobody. Mohli by chtít také větší ekonomickou svobodu, právo volně cestovat, vyjadřovat se a shromažďovat. Mohli by zatoužit po větší politické participaci, která není řízena stranickými aparáty. Mohli by volat po svobodných médiích, legitimních volbách, atd.
Ačkoliv „Západ“ není ani zdaleka dokonalý, stále nabízí ovoce, které je v některých zemích zakázané. Tím je/může být Západ atraktivní a pro Rusko potenciálně nebezpečný. Demonstrační efekt aplikovaný na občanská, politická a ekonomická práva by mohl vést k požadavkům na zavedení obdobných vymožeností také v Rusku. Politika Kremlu je však (zcela) odlišná a Ukrajina v EU je potenciálním rizikem, které by mohlo (do)pomoci vykreslit současné Rusko v pravdivých barvách.
Pokud se na problematiku vstupu Ukrajiny do EU podíváme touto optikou, třeba lépe pochopíme smrt tří tisíc lidí, kteří již v ukrajinsko-ruském konfliktu vyvolaném okolo asociační dohody padli.
Zdroj: RIA, RTRS